Jak říká lidové rčení: „Člověk míní, Pán Bůh mění.“ A to se stalo v těchto měsících, kdy se vše změnilo během momentu kvůli neviditelnému viru šířícímu se celým světem a měnícímu nejen naše plány, ale celý náš dosavadní život.
Celonárodní karanténa stáhla náš život do našich příbytků, do našich rodin. Ovšem jsou zde i ti, kteří nemají společenství rodiny a jsou sami. Potom jsou zde ale ti, kteří nasazují všechny své síly pro chod společnosti, pro všechny nemocné, a ti naopak jsou v terénu a prvních liniích s bojem proti koronaviru.
To vše se samozřejmě dotklo i pravidelně se scházejícího komorního společenství – letos v únoru to bylo již deset let, co vzniklo Setkání u studny, konající se první pondělky v měsíci v průběhu akademického roku. Na konci tohoto všedního dne je nabídnut prostor pro komorní společenství a hosta české kulturní scény, jehož prostřednictvím, a zároveň všichni spolu, se učí vidět, slyšet, vnímat krásu Božího stvoření. Tento podvečer je tímto i modlitbou, a to nejen za všechny umělce, ale i za každého člověka, aby otevřel své srdce kráse Božího stvoření.
Poté co se „Studna“ uskutečňovala v sakristii katedrály sv. Václava, formou kompozice poezie s texty Písma za doprovodu hudby, a na to navazovala druhá část v kavárně Amadeus na Václavském nám. v Olomouci s hostem z oblasti umění nebo někým z kulturní či duchovní scény, se od roku 2017 po uzavření kavárny přesunula do sakristie katedrály a nyní se uskutečňuje pod nedávno vzniklým arcibiskupským Centrem pro kulturu v sále Arcibiskupského paláce.
Setkání u studny se tedy v měsících duben a květen 2020 nekoná, stejně jako všechny jiné veřejné kulturní akce. Další řada těchto setkání, již dvanáctá, v akademickém roce 2020/2021 by měla být zahájena v říjnu 2020.
Přesto však můžeme nabídnout téma, které mělo být náplní na dubnové Studny. A tím je výročí narození významného českého historika umění profesora Františka Dvořáka. Pracovníci Centra pro kulturu David Mikša a Martina Pavlíková připravili pro zájemce rozhovor, který naleznete zde.
