PĚŠÍ POUŤ ZA UMĚLCE PROBĚHLA PODESÁTÉ
Stejně jako v předchozích letech se počátkem srpna sešla skupina, čítající letos celkem 18 osob z Čech, Moravy a Slovenska, aby společně putovali z Luhačovic na Turzovku kopcovitou krajinou Vizovických vrchů, Bílých Karpat, Javorníků a Kysucou, užívali si zeleně lesů a luk a kochali se úchvatnými výhledy do okolní krajiny při desátém ročníku Pěší poutě za umělce.
Putujících účastníků bylo vždy okolo 15, protože někteří dříve odjeli, jiní zase později přijeli. Poutníky doprovázelo i vozidlo, jehož řidič byl zároveň vrchním kuchařem. Poutníci tak měli společné jídlo a scházeli se každodenně nejen u slavení mše svaté, ale také prožívali společně agapé.
První den poutě odstartoval ve svátek sv. Ignáce z Loyoly (31. července) mší svatou v Pozlovicích, do cíle poutníci došli o svátku Panny Marie Sněžné (5. srpna) na slovenské mariánské poutní místo Turzovka a poslední mši svatou slavili v sobotu o svátku Proměnění Páně (6. srpna) spolu s místním farářem P. Ondrejem Sabó.
V druhé půli poutě poutníci oslavili svátek sv. Jana Marie Vianneye, a to v kostele Panny Marie Karmelské v Karolince, kde po mši svaté zazněly texty o sv. Terezii z Lisieux. Spolu s jejími myšlenkami a básněmi v podání Martiny Pavlíkové je hudebně doprovodily zobcové flétny, zpěv a violoncello interpretek Renaty Šňupíkové a Aleny Čípové. S nově vytvořenou mozaikou, která chrámu dominuje, a téměř zaplněným kostelem se vytvořila nádherná a silná atmosféra, ve které se slova sv. Terezie hluboce dotkla všech posluchačů.
Podobný účinek měla i anglická duchovní poezie, umocněná houslemi a zpěvem Veroniky Pavlové, která zazněla v první půli poutě, v kostele sv. Václava v Brumově. Zahájení poutě v kostele Svaté rodiny v Luhačovicích v neděli 31. července zase provázelo svátostné požehnání od Mons. Josefa Nuzíka, generálního vikáře olomouckého arcibiskupství, a také suita D mol J. S. Bacha v podání violisty Pavla Březíka ze zlínské Filharmonie B. Martinů.
Závěr poutě na Turzovce pak opět zpříjemnila anglická duchovní poezie, konkrétně dílo G. M. Hopkinse. Dvě básně tohoto významného anglického básníka, jezuity žijícího v 19. století, doplnily úryvky z Písma, z proroka Izaiáše a z Janova evangelia, v podání M. Pavlíkové a V. Pavlové.
Letošní pouť měla i svou premiéru, a to v Jestřabí, kde se v místním kulturním domě uskutečnilo společenské setkání i s tancem. K němu hráli místní muzikanti, mezi nimiž byl i mistr houslař Dominik Matúšů, jehož dílnu měli poutníci možnost navštívit. Tento večer se uplatnily také pohádky hudebního skladatele Ilji Hurníka z knihy Jak se hraje na dveře.
Pěší pouť za umělce 2016 byla velmi pestrá jak v putování, tak náplní kulturně-uměleckého programu. Zde patří vřelé díky všem, kteří přispěli k uskutečnění letošní výroční poutě, ať už hlavním – Arcibiskupství olomouckému a České biskupské konferenci, tak dalším významným podporovatelům. Dále potom všem spolupracovníkům na trase. Vřelé díky patří také Mons. Tomáši Galisovi, biskupu žilinskému, jehož požehnání poutníci obdrželi prostřednictvím dopisu, který na Turzovce poutníkům přečetl P. Ondrej Sabó. A samozřejmě velké díky patří všem zúčastněným poutníkům! Bohu díky všem za spolupráci, vstřícnost a trpělivost!
A co je na uskutečnění pouti nejúžasnější? Úžasné a uchvacující je to, že každá pouť konaná v upřímnosti srdce přes veškeré nedostatky a klopýtnutí větší či menší je pro poutníka vždy požehnáním a přínosem. I kdyby si někdo pomyslel: „Tohle mně tedy opravdu nestojí za to!“, tak právě tehdy pouť opravdu za to stojí. Vše, co je pro poutníka náročné, těžké a nepříjemné, je tím nejhodnotnějším „platidlem“, tou největší hodnotou. Proto můžeme volat Bohu díky!