Desetileté putování ke křtu jedné absolventky herectví, uskutečňování soukromých poutí, setkání s biskupem Josefem Hrdličkou a posléze úzká spolupráce s ním, List Jana Pavla II. umělcům a pěší pouť do Santiaga de Compostela, to vše předcházelo prvnímu uskutečnění Pěší pouti za umělce v roce 2007, při jejímž zrodu stála Martina Pavlíková, působící od roku 2004 na Arcibiskupství olomouckém v oblasti kultury mluveného projevu a také hlavní organizátorka Setkání u studny.
Tehdy před deseti lety se z Kostelce na Hané přes Konici a Jaroměřice do Moravské Třebové vydaly dvě činoherečky – jedna z Moravy a druhá ze Slovenska, dále jeden violoncellista, Slovák žijící na Moravě, učitelka klavíru z Čech a jeden student uměnovědy na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve středu odpoledne se sešli na faře v Kostelci na Hané a do cíle putovali od čtvrtka do soboty za občasného duchovního doprovodu premonstrátského kněze. V cíli dostali požehnání od biskupa Josefa Hrdličky, který přijel do Moravské Třebové, aby na zakončení této pouti sloužil mši svatou.
Mottem „zkušební“ pouti se stal citát z Listu Jana Pavla II. umělcům: „Každá skutečná forma umění je svým způsobem přístupovou cestou k hlubší skutečnosti člověka i světa.“ S těmito slovy se už o něco větší skupina deseti poutníků, rozšířená o lékařku, textilní výtvarnici, studentku scénografie, absolventku teologie a pracovníka energetiky, v následujícím roce vydala na týdenní pouť, od neděle do soboty, a to z Rožnova pod Radhoštěm na Velehrad.
„Ne všichni jsou povoláni být umělci ve specifickém slova smyslu. Podle slov Geneze je však každému člověku svěřen úkol být tvůrcem vlastního života: v jistém smyslu z něj vytvořit umělecké, mistrovské dílo.“ Tento další citát z Listu Jana Pavla II. umělcům provázel jako motto Pěší pouť za umělce 2009 z Hoštejna do Zlatých Hor k Panně Marii Pomocné.
Tato pouť nasměrovala programovou podobu poutí nastávajících:

1. Pěší putování z místa na místo každý rok nabízí novou trasu; poznávání krajiny a jejích míst na vlastní nohy. Většinou není možné navrhnout trasu tak, aby se zvládla celá pěšky, proto jsou někde nutné přesuny hromadnou dopravou nebo auty.
2. Společenství putující skupiny dává každému účastníkovi možnost si zvolit, jestli chce putovat v tichu sám se sebou, nebo ve skupinkách; celá skupina se samozřejmě drží pohromadě. Skupina je rozmanitá jak věkem a profesemi, tak postoji k víře. Nejstarší poutník v průběhu dosavadních ročníků, který se přidal ke skupině na jednodenní trasu, byl ve věku 84 let, nejmladší měl 2 roky. K základní putující skupině, která čítá maximálně 20 poutníků, se přidávají na jeden den nebo i více poutníci z míst na trase nebo i přijíždějící z míst vzdálenějších.
3. Duchovní rozměr lidského života – náboženská zkušenost při setkání s křesťanským vyznáním a katolickou liturgií; nabídka společných ranních modliteb, každodenní mše svatá, svátost smíření a adorace. Možnost blíže se seznámit s některými duchovními katolické církve.
4. Seznamování se s kulturním dědictvím – každá trasa má zajímavá kulturní a duchovní místa. Podle náročnosti umělecko-kulturního programu a podle množství a významu těchto míst se volí, které památky se navštíví.
5. Umělecko-kulturní program, který prostřednictvím uměleckých vystoupení přivádí k poznání naší kultury vybudované na křesťanských základech.
6. Společenství širokého rozsahu a záběru se tvoří vzájemnou spoluprací s pomocnými organizátory v jednotlivých místech na trase, s vystupujícími v umělecko-kulturních programech a se všemi, kteří se připojují ke slavení mše svaté a účastní se doprovodného programu. K této skupině patří i všichni ti, kteří celý průběh pouti a všechny účastníky vkládají do svých modliteb a putují tak duchovně a s „prstem po mapě“.
7. Utváření živé poutnické skupiny, „živené rozmanitou stravou“ všech řečených rovin, se tak děje na základě společného zažívání pestrého programu, který má duchovní základ v modlitbě, ale také společného prožívání agapé u jednoho stolu při společném stravování.
8. Prolnutí všech těchto rovin potom tvoří jakousi formu modlitby (ta se také uskutečňuje v průběhu akademického roku první pondělky v měsíci pod názvem Setkání u studny s nabídkou slova Písma a poezie i setkání s různými oblastmi umění) za všechny tvořící umělce a každého člověka: • Aby srdce umělců stále toužila hledat smysl svého konání a objevovala krásu stvořeného. • Aby umělec cítil zodpovědnost za hodnotu své tvorby. • Aby měl vždy odvahu poznávat pravdu. • Aby jeho tvorba byla životodárnou potravou pro duši člověka. • Aby si společnost byla vědoma, že pro svůj zdravý rozvoj potřebuje kvalitní a pravdivé umělce. • Aby církev poznávala, že potřebuje umění, a mohla tak předávat poselství, které jí bylo svěřeno (z Listů Jana Pavla II.). • Aby pro umělce v církvi bylo Kristovo učení „domovem“ jejich duše.

Trasy ročníků 2010–2016 vedly krajinami Moravy, Čech i pomezí Moravy a Slovenska: Opava – Zlaté Hory k Panně Marii Pomocné; Olomouc – Králíky; Brno – Velehrad; Rožnov pod Radhoštěm – Velehrad; Nové Město nad Metují – Malé Svatoňovice; Roudnice nad Labem – Kadaň; Luhačovice – Turzovka.
Záštitu nad Pěší poutí od jejího začátku převzal Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucký. Pro zajímavost ještě něco málo jmen osobností, které se pouti zúčastnily ať už coby poutníci, nebo jako účinkující v doprovodném programu: violoncellista Moravské filharmonie Olomouc (MFO) Marián Pavlík, slovenská divadelní a filmová herečka Jana Oľhová, P. prof. Pavel Ambros, SJ, výtvarník Marek Trizuljak, hudební skladatel František Fiala, prof. Petr Piťha, kadeřník, divadelník a jáhen Jan Špilar, sr. boromejka Angelika Pintířová, houslista Pavel Kyncl, klarinetista MFO Aleš Janeček, violista Filharmonie B. Martinů Zlín Pavel Březík aj.
Pěší pouť za umělce 2017 ve dnech 23.–29. července povede krajem Českomoravské vrchoviny, krajem významných českých básníků 20. století, jako byli Jan Zahradníček, Jakub Deml, Otokar Březina a Josef Florian.
A proto: „Dotazujme se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko“ (Iz 55,6), protože: „Vzdálíme-li se od Boha, nemáme už cíl a z poutníků na tomto světě se stáváme tuláky“ (papež František).

(Text byl uveřejněn jako článek v časopise Rodinný život 2/2017.)

 

Přehled ročníků 2007–2016 zde.