nebo v sobotu po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 5,14–21

Vyslyší nás ve všem, oč ho prosíme.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až ke smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.
Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život.
Děti, chraňte se model!

Žl 149,1–2.3–4.5–6a+9b

Odp.: Hospodin miluje svůj národ.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých!
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad svým králem!

Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.

Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.

Evangelium: Jan 3,22–30

Přítel ženichův se raduje z ženichova hlasu.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš přišel se svými učedníky do judské země. Tam s nimi pobýval a křtil. Ale i Jan křtil v Ainonu blízko Salimu, protože tam bylo hodně vody, a lidé přicházeli a dávali se křtít. Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře.
Tu mezi Janovými učedníky a nějakým židem vznikl spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k němu!“
Jan odpověděl: „Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ,Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘
Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.“

nebo v pátek po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 5,5–13

Duch, voda a krev.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu.
To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.
Tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

Žl 147,12–13.14–15.19–20

Odp.: Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi;
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem,
nesdělil jim svá přikázání.

Evangelium: Lk 5,12–16

A hned malomocenství od něho odešlo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když byl Ježíš v jednom městě, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“ Ježíš vztáhl raku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý! “ A hned malomocenství od něho odešlo.
Pak mu nařídil: „Nikomu o tom neříkej! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“
Zvěst o něm se šířila víc a více. Lidé se scházeli v celých zástupech, aby ho slyšeli a byli uzdraveni od svých nemocí. On se však uchyloval na opuštěná místa a tam se modlil.

nebo ve čtvrtek po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 4,19–5,4

Aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra.
Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.
Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

Žl 72,1–2.14+15bc.17

Odp.: Pane, budou se ti klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc,
svou spravedlnost královskému synu.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

Vymaní je z křivdy a násilí,
neboť jejich krev je drahá v jeho očích.
Stále se budou za něho modlit,
ustavičně mu budou žehnat.

Jeho jménu se bude žehnat navěky,
pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno.
A v něm budou požehnána všechna plemena země,
blahoslavit ho budou všechny národy.

Evangelium: Lk 4,14–22a

Dnes se naplnilo toto Písmo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili.
Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: ,Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.‘
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli.
Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst.

nebo ve středu po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 4,11–18

Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.
Že zůstáváme v něm, a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa.
Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.

Žl 72,1–2.10.12–13

Odp.: Pane, budou se ti klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc,
svou spravedlnost královskému synu.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary,
králové Arábie a Sáby zaplatí daně.

On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci,
ubožáka, jehož se nikdo neujímá.
Smiluje se nad nuzným a chudým,
zachrání ubožákům život.

Evangelium: Mk 6,45–52

Uviděli ho, jak kráčí po moři.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Hned po nasycení pěti tisíc mužů přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh směrem k Betsaidě, než on rozpustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil.
Když nastal večer, byla loď daleko na moři a on sám ještě na zemi. Viděl, jak se namáhají s veslováním, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři, ale chtěl je minout.
Když ho viděli kráčet po moři, mysleli, že je to přízrak a vykřikli. Všichni ho totiž viděli a zděsili se. On však na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Vstoupil k nim na loď, a vítr přestal.
Byli celí ohromeni úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé.

nebo v úterý po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 4,7–10

Bůh je láska.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Žl 72,1–2.3–4ab.7–8

Odp.: Pane, budou se ti klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc,
svou spravedlnost královskému synu.
Ať vládne tvému lidu spravedlivě,
nestranně tvým ubohým.

Hory přinesou lidu pokoj,
pahorky spravedlnost.
Zjedná právo ubohým z lidu,
pomůže chudákům.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje,
dokud nezanikne luna.
Bude vládnout od moře k moři,
od Řeky až do končin země.

Evangelium: Mk 6,34–44

Rozmnožením chlebů ukazuje Ježíš, že je prorok.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.
Když se už připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu.“
Ale Ježíš jim odpověděl: „Vy jim dejte jíst!“
Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“
Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“
Když si to zjistili, hlásili: „Pět, a dvě ryby.“
Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě. Usadili se ve skupinách po stu a po padesáti.
A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A všichni se najedli dosyta, a ještě sesbírali plných dvanáct košů kousků chleba i ryb. Těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.

nebo v pondělí po Zjevení Páně, překládá-li se tato slavnost na neděli

1. čtení: 1 Jan 3,22–4,6

Zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Milovaní, každému duchu hned nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je duch antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.
Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského smýšlení, a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

Žl 2,7b–8.10–11

Odp.: Dám ti v majetek národy.

Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn,
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy,
do vlastnictví končiny země.“

Nuže, králové, pochopte!
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu,
s chvěním ho poslouchejte.

Evangelium: Mt 4,12–17.23–25

Přiblížilo se nebeské království.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
,Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘
Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“
Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčně i ochrnulé, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.

slaví-li se Zjevení Páně v neděli připadající na 8. leden

1. čtení: 1 Jan 5,14–21

Vyslyší nás ve všem, oč ho prosíme.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.
Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život.
Děti, chraňte se model!

Žl 149,1–2.3–4.5–6a+9b

Odp.: Hospodin miluje svůj národ.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých!
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad svým králem!

Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.

Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.

Evangelium: Jan 2,1–11

To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“
Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“
Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra.
Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“
Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“
To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.

slaví-li se Zjevení Páně v neděli připadající na 7. nebo 8. leden

1. čtení: 1 Jan 5,5–13

Duch, voda a krev.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu.
To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.
Tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

Žl 147,12–13.14–15.19–20

Odp.: Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem,
nesdělil jim svá přikázání.

Evangelium: Mk 1,7–11

Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“

nebo: Lk 3,23–38

Rodokmen Ježíše Krista, syna Adamova, syna Božího.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíš začínal působit, bylo mu asi třicet let a byl – jak se myslelo – syn Josefův. Josefovi předkové byli: Heli, Mathat, Lévi, Melchi, Janaj, Josef, Matatiáš, Amos, Nahum, Hesli, Nagaj, Mahat, Matatiáš, Semej, Jozech, Jóda, Joanan, Résa, Zorobábel, Šealtiel, Néri, Melchi, Adi, Kósam, Elmadam, Ér, Ješus, Eliezer, Jórim, Mathat, Lévi, Simeon, Juda, Josef, Jónam, Eliakim, Melea, Mena, Matatha, Natham, David, Jesse, Obéd, Boaz, Sala, Násón, Aminadab, Admin, Arni, Chesron, Fáres, Juda, Jakub, Izák, Abrahám, Táre, Náchor, Seruch, Ragau, Fáiek, Heber, Sala, Kainan, Arfaxad, Sem, Noe, Lámech, Metuzalém, Henoch, Járed, Maleleél, Kainan, Enós, Sét a Adam. Adam byl Boží.

1. čtení: 1 Jan 3,11–21

Přešli jsme ze smrti do života, protože milujeme bratry.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! To je to poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.
Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha.

Žl 100,1–2.3.4.5

Odp.: Plesejte Hospodinu, všechny země!

Plesejte Hospodinu, všechny země,
služte Hospodinu s radostí,
vstupte před něho s jásotem!

Uznejte, že Hospodin je Bůh:
on nás učinil, a my mu náležíme,
jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Vstupte do jeho bran s díkem,
do jeho nádvoří s chvalozpěvem,
slavte ho, velebte jeho jméno!

Neboť Hospodin je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné,
po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

Evangelium: Jan 1,43–51

Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš se rozhodl, že půjde do Galileje. Potkal Filipa a vyzval ho: „Pojď za mnou!“
Filip pocházel z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip potkal Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta.“
Natanael mu namítl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Filip odpověděl: „Pojď a podívej se!“
Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“
Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“
Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“
Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“
Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: ,Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš ještě větší věci.“
A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

1. čtení: 1 Jan 3,7–10

Nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha. Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.

Žl 98,1.7–8.9

Odp.: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Zahuč, moře a vše, co je naplňuje,
svět i všichni, kdo jej obývají.
Řeky, tleskejte rukama,
hory, spolu zajásejte.

Před Hospodinem, že přišel,
že přišel, aby spravoval zemi,
aby spravoval svět ve spravedlnosti
a národy podle práva.

Evangelium: Jan 1,35–42

Našli jsme Mesiáše.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Druhý den Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.
Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“
Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“
Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).