1. čtení: Iz 35,1–10
Bůh sám přijde a spasí vás.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť.
Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu.
Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte!
Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou!
On sám přijde a spasí vás!“
Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.
Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.
V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí.
Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat „cestou svatou“; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí.
Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; jen vysvobození po ní půjdou.
Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
Žl 85,9ab+10.11–12.13–14
Odp.: Hle, Bůh náš přijde a spasí nás.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost ho bude předcházet
a spása mu půjde v patách.
Evangelium: Lk 5,17–26
Dnes jsme viděli něco podivuhodného.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval.
Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnulý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“
Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: „Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“
Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: „O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější – říci: ,Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ,Vstaň od choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha.
Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: „Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“