cyklus 1
1. čtení: Gn 8,6–13.20–22
Vyhlédl – a hle, povrch země už byl suchý.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno archy, které udělal, a pustil krkavce. Ten vylétával a vracíval se, dokud nevyschla na zemi voda.
Noe počkal sedm dní a vypustil holubici, aby viděl, zda opadla voda z povrchu země. Ale holubice nenašla místo, kde by si její noha mohla odpočinout, a tak se vrátila k němu do archy, poněvadž voda byla ještě na povrchu celé země. Noe natáhl ruku, uchopil ji a vzal ji k sobě do archy. A tak čekal ještě dalších sedm dní a znovu pustil holubici z archy. Vrátila se k němu večer – a hle, v zobáku měla čerstvý list olivy. Z toho Noe poznal, že už je na zemi málo vody. Přesto čekal ještě dalších sedm dní a pustil holubici, ale ta už se k němu nevrátila.
V šestistém prvním roce Noemova života, prvního dne prvního měsíce vyschla na zemi voda. Noe odkryl střechu, vyhlédl – a hle, povrch země už byl suchý.
Noe vystavěl Hospodinovi oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků a obětoval celopaly na oltáři. Hospodin dýchal příjemnou vůni a řekl si sám k sobě: „Nikdy už neprokleji zemi kvůli člověku, vždyť smýšlení lidského srdce je od dětství zlé; nikdy už nezahubím všechno živé, jak jsem to učinil. Pokud bude země trvat, bude se střídat setí a žeň, chlad a teplo, léto a zima, den a noc.“
Žl 116,12–13.14–15.18–19
Odp.: Přinesu ti oběť díků, Hospodine.
Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
před veškerým jeho lidem
v nádvořích domu Hospodinova,
uprostřed tebe, Jeruzaléme!
cyklus 2
1. čtení: Jak 1,19–27
To slovo musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali.
Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Pamatujte si toto, moji milovaní bratři: člověk má být čilý, když něčemu naslouchá, ale váhavý, než začne mluvit nebo než se rozzlobí. Když se totiž člověk rozzlobí, nedělá, co je před Bohem spravedlivé. Proto odložte všechno, co je špatné, všechno, v čem se zlo dere dopředu, a v tichosti buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši.
To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v tom jednání najde svou blaženost.
Když si někdo myslí, že je zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost nemá cenu. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.
Žl 15,2–3a.3bc–4ab.5
Odp.: Spravedlivý bude, Pane, přebývat na tvé svaté hoře.
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost,
upřímně smýšlí ve svém srdci,
svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní příkoří svému bližnímu,
netupí svého souseda.
Nešlechetným člověkem pohrdá,
ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
a nebere úplatky proti nevinnému.
Kdo takto jedná,
nikdy nezakolísá!
Evangelium: Mk 8,22–26
Byl uzdraven, takže viděl všechno úplně jasně.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš s učedníky přišli do Betsaidy. Přivedli mu jednoho slepce s prosbou, aby se ho dotkl. On vzal toho slepého za ruku, vyvedl ho ven z vesnice, dotkl se slinou jeho očí, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On pozvedl oči a odpověděl: „Vidím lidi, vidím je jako stromy – a chodí.“
Potom mu znovu vložil ruce na oči. Tu se mu projasnil zrak, byl uzdraven, takže viděl všechno úplně jasně.
Poslal ho domů a řekl: „Ale do vesnice nechoď!“