cyklus 1
1. čtení: Sir 1,1–10
Dříve než to vše byla stvořena moudrost.
Začátek knihy Sirachovcovy.
Všechna moudrost přichází od Boha
a je s ním navěky.
Písek moře a kapky deště
a dny staletí – kdo může spočítat?
Výši nebes a šíři země,
hloubku moře – kdo může změřit?
Dříve než to vše byla stvořena moudrost,
zkušená rozvaha je od věčnosti.
Kořen moudrosti – komu byl odhalen,
a záměry její – kdo poznává?
Pouze jeden je moudrý, nesmírně strašný,
ten, který sedí na svém trůnu – Pán.
On ji stvořil,
viděl ji a spočítal
a vylil ji na všechna svá díla,
na vše, co žije, podle své štědrosti;
udělil ji těm, kteří ho milují.
Žl 93,1ab.1c–2.5
Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.
Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Dal světu základ,
že nezakolísá,
pevný je tvůj trůn od pradávna,
jsi od věčnosti.
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
cyklus 2
1. čtení: Jak 3,13–18
Máte-li v srdci hořkou nevraživost a sobeckost, nevynášejte se.
Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Milovaní! Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať tedy ukáže ušlechtilým chováním, že umí jednat jemně a moudře! Ale máte-li v srdci hořkou nevraživost a sobeckost, nevynášejte se a nefalšujte pravdu.
To není moudrost, jež přichází shora, ale pozemská, živočišná, ďábelská. Kde totiž vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
Žl 19,8.9.10.15
Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši.
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky.
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Evangelium: Mk 9,14–29
Věřím, Pane, pomoz mé slabé víře!
Slova svatého evangelia podle Marka.
Když Ježíš sestoupil z hory a přišel k učedníkům, uviděl kolem nich velký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. Jakmile ho všichni ti lidé spatřili, zachvěli se posvátnou bázní, seběhli se kolem něho a pozdravovali ho. Zeptal se jich: „Proč se s nimi přete?“
Jeden z těch lidí mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna. Má v sobě ducha němoty. Když ho popadne, srazí ho k zemi a on má pěnu na ústech, skřípe zuby a strne. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedovedli to.“
On jim na to řekl: „Pokolení nevěřící! Jak dlouho ještě mám být u vás? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ Přivedli ho k němu. Jakmile duch spatřil Ježíše, hned zkroutil chlapce křečí. Padl na zem a svíjel se s pěnou na ústech.
Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho to má?“
Odpověděl: „Odmalička; a často ho i do ohně hodil nebo do vody, aby ho zničil. Ale můžeš-li něco, měj s námi slitování a pomoz nám!“
Ježíš mu odpověděl: „Můžeš-li!? Všechno je možné tomu, kdo věří!“
Otec toho chlapce hned zvolal: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“
Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji: Vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí mysleli, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.
Když Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Odpověděl jim: „Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“