cyklus 1
1. čtení: Žid 13,1–8
Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.
Čtení z listu Židům.
Mějte se navzájem trvale rádi jako bratři. Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili. Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi, na ty, kteří jsou týráni, protože i vy žijete na zemi těžký život.
Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.
V jednání ať vás neovládá lakota; spokojte se s tím, co máte. Vždyť Bůh sám slíbil: ,Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci!‘ Proto můžeme s důvěrou říkat: ,Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru.
Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.
Žl 27,1.3.5.8b–9abc
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?
I když se proti mně utáboří vojsko,
nevyděsí se mé srdce,
když proti mně vypukne válka,
jsem pln důvěry.
Neboť v den neštěstí skryje mě ve svém stánku,
v úkrytu svého stanu mě schová, na skálu zdvihne.
neskrývej svou tvář přede mnou,
v hněvu neodmítej svého služebníka,
tys má pomoc, nezavrhuj mě!
cyklus 2
1. čtení: Sir 47,2–13 (řec. 2–11)
David z celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému stvořiteli.
Čtení z knihy Sirachovcovy.
Jako se odděluje tuk z oběti,
tak byl vybrán mezi Izraelity David.
Se lvy si hrál jako s kůzlaty
a s medvědy jako s beránky.
Což nezabil ve svém mládí obra
a nesňal hanbu z lidu,
když z praku vymrštil kámen,
který zlomil Goliášovu zpupnost?
On totiž vzýval Pána, Svrchovaného,
a ten dal sílu jeho pravici,
aby zabil zkušeného bojovníka
a pozdvihl moc svého lidu.
Proto ho oslavovali nad deset tisíc
a chválili ho požehnáním Páně,
když mu přinesli korunu slávy.
Vždyť koldokola podrobil protivníky
a pokořil nepřátelské Filišťany,
jejich moc rozdrtil až dodnes.
V každém svém činu velebil
Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy,
z celého srdce zpíval
a ukazoval tak lásku svému stvořiteli.
Ustanovil zpěváky před oltářem,
aby jejich hlasy okrášlil zpěvy.
Svátkům dodal lesku,
dokonalou nádheru slavnostem,
když slavili svaté jméno Páně.
Svatyně od jitra zněla chválou.
Pán mu odpustil hříchy
a vyvýšil jeho moc navždy.
Uzavřel s ním úmluvu o království,
o slavném trůnu v Izraeli.
Žl 18,31.47+50.51
Odp.: Sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Boží cesta je dokonalá,
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm,
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit,
opěvovat chci tvoje jméno.
dáváš přízeň svému pomazanému,
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Evangelium: Mk 6,14–29
Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto že v něm působí zázračné síly. Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ jiní zase: „Je to prorok – jako jeden z proroků.“ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.“
Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!“ Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl.
Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje. Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ A pod přísahou jí mnoho slíbil: „O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!“ Ona vyšla ven a zeptala se matky: „Co bych si měla žádat?“ Ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout.
Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu.