cyklus 1
1. čtení: Žid 9,15.24–28
Jednou byl podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy;
podruhé se objeví těm, kteří na něho čekají.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Kristus je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví.
Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.
Žl 98,1.2–3ab.3cd–4.5–6
Odp.: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů,
jásejte před králem Hospodinem!
cyklus 2
1. čtení: 2 Sam 5,1–7.10
Ty budeš pást můj izraelský lid.
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“
Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval čtyřicet let. V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou.
Král se svými muži pak vytáhl k Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: „Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!“ To znamenalo: David sem nevstoupí. David však dobyl tvrze Siónu – a to je město Davidovo.
A David se stával stále mocnějším, protože Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.
Žl 89,20.21–22.25–26
Odp.: Má věrnost a láska ho budou provázet.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls:
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem,
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka,
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka
i mé rámě ho posiluje.
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře
a na řeky jeho pravici.“
Evangelium: Mk 3,22–30
Se satanem je konec.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem! Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“
Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“
To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“