cyklus 1
1. čtení: Žid 9,2–3.11–14
Vešel jednou provždy do svatyně se svou vlastní krví.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Byl zařízen přední stánek, v něm byl svícen, stůl a předložené chleby; a tato místnost se nazývá svatyně. Za druhou oponou byl stánek, kterému se říkalo velesvatyně.
Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení.
Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.
Žl 47,2–3.6–7.8–9
Odp.: Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin vystupuje za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!
Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.
cyklus 2
1. čtení: 2 Sam 1,1–4.11–12.19.23–27
Jak padli ti hrdinové uprostřed boje!
Začátek druhé knihy Samuelovy.
Když se vrátil David od porážky Amalečanů, zůstal dva dny v Siklagu. Třetího dne přišel člověk ze Saulova tábora; měl roztržené šaty a na hlavě prach. Když přišel k Davidovi, padl tváří na zem a poklonil se. David mu řekl: „Odkud přicházíš?“ On mu odpověděl: „Zachránil jsem se z izraelského tábora.“ David se ho zeptal: „Co se stalo? Prosím tě, pověz mi to!“ On odpověděl: „Lid utekl z bitvy, mnoho z lidu padlo, i Saul i jeho syn Jonatan jsou mrtvi.“
David se chopil svých šatů a roztrhl je, a také všichni muži, kteří byli s ním. Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula, pro jeho syna Jonatana, pro Hospodinův lid a pro izraelský dům, protože padli mečem.
A David řekl: „Izraeli, tvá sláva leží na tvých výšinách probodnuta! Jak padli ti hrdinové!
Saul a Jonatan, milí a půvabní, v žití ani ve smrti nebyli rozloučeni, byli rychlejší než orli, udatnější než lvi!
Izraelské dcery, plačte nad Saulem, který vás skvostně odíval purpurem, na šat vám připínal zlaté ozdoby!
Jak padli ti hrdinové uprostřed boje!
Jonatane, pro tvou smrt mám žal, je mi úzko pro tebe, můj bratře Jonatane! Byls mi tak drahý! Tvoje láska mi byla vzácnější než láska žen!
Jak padli ti hrdinové, zahynuli praví bojovníci!“
Žl 80,2–3.5–7
Odp.: Bože, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři,
který vodíš Josefa jak ovce.
Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby,
před Efraimem, Benjamínem a Manassem,
probuď svou sílu
a přijď nás zachránit!
když se modlí tvůj lid?
Nasytils jej chlebem slz
a slzami jsi ho napojil vrchovatě.
Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří
a naši nepřátelé se nám posmívají.
Evangelium: Mk 3,20–21
Jeho příbuzní říkali, že se pomátl na rozumu.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Když Ježíš vešel do jednoho domu, znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.