cyklus 1
1. čtení: Žid 7,25–8,6
Sám sebe přinesl v oběť.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Ježíš je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.
Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk.
Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto i Ježíš musí mít něco, co by podával jako oběť. Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už zde jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. Oni ovšem konají kněžskou službu ve svatyni, která se té nebeské jen podobá a je pouhým jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece Bůh rozkaz: ,Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘
Ježíš tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech.
Žl 40,7–8a.8b–9.10.17
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
V obětních darech si nelibuješ,
zato jsi mi otevřel uši.
Celopaly a smírné oběti nežádáš,
tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím!
Ve svitku knihy je o mně psáno:
Rád splním tvou vůli, můj Bože,
tvůj zákon je v mém nitru.“
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění,
svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
všichni, kteří tě hledají,
ti, kteří touží po tvé pomoci,
ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“
cyklus 2
1. čtení: 1 Sam 18,6–9; 19,1–7
Můj otec Saul usiluje tě zabít.
Čtení z první knihy Samuelovy.
Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. A ženy při tanci prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, a David své desetitisíce.“ Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce! Schází mu už jen království!“ A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě.
Saul mluvil svému synu Jonatanovi a svým dvořanům o tom, že je třeba Davida zabít. Protože však Saulův syn Jonatan Davida velmi miloval, sdělil mu to slovy: „Můj otec Saul usiluje tě zabít; prosím tě, měj se proto zítřejšího rána napozoru! Jdi se schovat a zůstávej v úkrytu. Já pak vyjdu a budu stát vedle svého otce na poli, kde budeš, a budu o tobě mluvit svému otci. Uvidím, co je, a oznámím ti to.“
Jonatan tedy mluvil svému otci Saulovi o Davidovi dobře a řekl mu: „Nechť se král neprohřeší proti svému služebníku Davidovi! On se přece proti tobě neprovinil, ano, jeho činnost je ti velmi užitečná. Vydal svůj život v nebezpečí, zabil Filišťana a Hospodin dopomohl skrze něho celému Izraeli k velkému vítězství. Sám jsi to viděl a měl jsi z toho radost. Proč by ses tedy proti nevinné krvi prohřešoval tím, že pro nic za nic chceš dát Davida zabít?“ Saul si dal od Jonatana říci a přísahal: „Jako že je živ Hospodin, nebude zabit!“
Potom Jonatan zavolal Davida, oznámil mu všechny ty věci a uvedl Davida k Saulovi. Stál tedy v jeho službě jako dříve.
Žl 56,2–3.9–10.11–12.13
Odp.: V Boha důvěřuji, nebudu se bát.
Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape,
stále mě tísní bojem.
Stále po mně šlapou moji protivníci,
je jich hodně, kdo proti mně brojí.
Ty sám si zapiš mou bídu,
vpiš mé slzy do svého záznamu,
mé trampoty do svého svitku!
Pak ustoupí moji nepřátelé,
kdykoli tě budu volat;
vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
V Boha, jehož slib velebím,
v Hospodina, jehož slib velebím,
v Boha důvěřuji a nebudu se bát,
co mi může udělat člověk?
přinesu ti děkovnou oběť.
Evangelium: Mk 3,7–12
Nečistí duchové křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“
On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho lidé netlačili.
Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.