cyklus 1
1. čtení: Žid 4,1–5.11
Pospěšme si, abychom vešli na to místo odpočinku.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále. Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako Izraelitům na poušti. Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra.
Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to Bůh řekl: ,A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.‘ Je to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil. V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: ,Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací‘; tady však čteme: ,Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.‘
Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.
Žl 78,3+4bc.6c–7.8
Odp.: Nezapomínejte na Boží skutky!
Co jsme slyšeli a poznali,
co nám otcové vyprávěli,
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc.
Mají to vyprávět svým dětem,
aby vložili svou důvěru v Boha,
aby nezapomněli na Boží skutky
a zachovávali jeho nařízení.
vzpurné a zatvrzelé pokolení,
pokolení nestálého srdce,
jehož duch nebyl věrný Bohu.
cyklus 2
1. čtení: 1 Sam 8,4–7.10–22a
Budete naříkat kvůli svému králi, ale Hospodin vám ani neodpoví.
Čtení z první knihy Samuelovy.
Všichni přední muži Izraele se shromáždili, přišli do Ramy k Samuelovi a řekli mu: „Hle, ty jsi zestárnul a tvoji synové nekráčejí ve tvých šlépějích. Ustanov nám tedy krále, ať nad námi vládne, jak je tomu u všech národů.“ Samuelovi se to však nelíbilo, že mu řekli: „Dej nám krále, ať nad námi vládne.“ Samuel se tedy modlil k Hospodinu. A Hospodin řekl Samuelovi: „Poslechni hlas lidu ve všem, co ti řeknou. Nezavrhli totiž tebe, ale mne, abych nebyl nad nimi králem.“
Samuel oznámil všechna Hospodinova slova lidu, který od něho žádal krále, a řekl: „To bude právo krále, který bude nad vámi vládnout: Bude brát vaše syny a postaví je ke svým vozům a ke svým koňům a budou běhat před jeho vozem; ustanoví je veliteli nad tisícem, nad stem a nad padesáti muži; budou orat jeho pole a sklízet jeho žně; budou vyrábět zbraně pro jeho války a výstroj pro jeho vozy. Také vaše dcery bude brát za voňavkářky, za kuchařky a pekařky. Vezme vaše nejlepší pole, vinice, olivové sady a dá je svým ministrům. Na vaše obilí a na úrodu vinic uvalí desátky a dá je svým dvořanům a úředníkům. Vezme i vaše otroky a otrokyně, také váš nejlepší dobytek a vaše osly a pošle je na své práce. Bude brát desátky z vašich stád a vy budete jeho nevolníky. Tehdy budete naříkat kvůli svému králi, kterého jste si zvolili; ale Hospodin vám pak ani neodpoví.“
Lid nechtěl Samuela poslechnout a řekl: „Ne, ať je nad námi král. Ať jsme i my jako všechny národy a ať nám vládne náš král. On potáhne v našem čele a povede naše války.“ Samuel vyslechl všechna tato slova lidu a oznámil je Hospodinovi. Hospodin pak řekl Samuelovi: „Poslechni jejich hlas a ustanov nad nimi krále!“
Žl 89,16–17.18–19
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Šťastný lid, který dovede oslavovat,
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně
a honosí se tvou spravedlností.
a tvou přízní roste naše síla.
Vždyť náš vladař náleží Hospodinu,
náš král Svatému Izraele.
Evangelium: Mk 2,1–12
Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo.
Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“
Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: „Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“
Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: „Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: ,Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ,Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“
On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!“