cyklus 1
1. čtení: 1 Mak 4,36–37.52–59
V nebeských oblacích přicházel někdo jako syn člověka.
Čtení z knihy proroka Daniela.
Daniel se ujal slova a řekl: Viděl jsem v nočním vidění, a hle – čtyři větry nebes rozbouřily veliké moře. A z moře vystupovaly čtyři veliké šelmy, navzájem se lišící. První byla jako lev a měla orlí křídla; viděl jsem, že křídla jí byla vytržena, šelma byla zdvižena od země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce.
A hle – jiná šelma, druhá, podobná medvědu, byla vzpřímena na jedné straně, měla mezi zuby ve své tlamě tři žebra a říkali jí: „Vstaň, jez mnoho masa!“ Díval jsem se dále, a hle – jiná šelma jako levhart, měla na zádech čtyři ptačí křídla, čtyři hlavy měla ta šelma a byla jí dána moc.
Potom jsem se díval v nočním vidění, a hle – čtvrtá šelma, strašlivá, děsná a mimořádně silná; měla veliké zuby ze železa, žrala a drtila, a co zbylo, rozdupala nohama. Lišila se od všech dřívějších šelem a měla deset rohů. Pozoroval jsem rohy, a hle – jiný malý roh vyrostl mezi nimi. Tři z dřívějších rohů byly před ním vytrženy, a hle – v onom rohu byly oči jako lidské a ústa, která mluvila zpupně.
Viděl jsem,
že byly postaveny trůny
a stařec velikého věku usedl.
Jeho roucho bylo bílé jako sníh,
vlasy jeho hlavy jako čistá vlna,
jeho trůn plápolal ohněm,
jeho kola – žhoucí oheň.
Ohnivý proud vytékal
a vycházel od něho,
tisíce tisíců mu sloužily,
desetitisíce desetitisíců stály před ním;
usadil se soudní dvůr
a byly otevřeny knihy.
Díval jsem se: tu pro zpupná slova, která roh mluvil, byla šelma zabita, její tělo zničeno, byla vydána napospas ohni. Také ostatním šelmám byla odňata moc a byla jim vyměřena doba života na čas a dobu.
Díval jsem se v nočním vidění,
a hle – v nebeských oblacích přicházel
někdo jako syn člověka,
došel až k starci velikého věku,
přivedli ho k němu.
Byla mu dána moc, sláva a království,
a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky:
jeho moc je věčná,
a ta nepřestane,
jeho království nebude zničeno.
Dan 3,75.76.77.78.79.80.81
Hory a vrchy, velebte Pána,
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
Vše, co na zemi roste, veleb Pána,
odp.: chval a oslavuj ho navěky.
Prameny, velebte Pána,
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
Moře a řeky, velebte Pána,
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
Velké i malé ryby, které plují ve vodě, velebíte Pána,
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
Všichni nebeští ptáci, velebte Pána,
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
odp.: chvalte a oslavujte ho navěky.
cyklus 2
1. čtení: Zj 20,1–4.11–21,2
Každý byl souzen podle svých skutků.
Uviděl jsem nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe.
Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
Já, Jan, viděl jsem anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, svrhl do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán.
A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno právo vykonat soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let.
Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa, a nezůstala po nich stopa. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků.
Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu.
Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.
Žl 84,3.4.5–6a+8a
Odp.: Hle, Boží stan mezi lidmi!
Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo
s jásotem tíhnou k živému Bohu.
I vrabec si nalézá příbytek
a vlaštovka své hnízdo,
kde ukládá svá mláďata:
Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
můj králi a můj Bože!
stále tě mohou chválit.
Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc,
půjde se silou stále větší.
Evangelium: Lk 21,29–33
Až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš pověděl svým učedníkům toto přirovnání: „Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, sami poznáváte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane.
Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“
