cyklus 1
1. čtení: 1 Mak 1,10–15.41–43.54–57.62–64
Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.
Čtení z první knihy Makabejské.
Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády.
V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého.“ Tato řeč se jim zalíbila. Někteří z lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. Vystavěli tedy v Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s pohany, zaprodali se jim a konali zlo.
Zatím král vydal pro celou svou říši rozkaz, že všichni musí vytvořit jeden národ a každý že se musí vzdát vlastních obyčejů. Všechny národy se podrobily královu rozkazu. I mnohým z Izraele se líbilo královo náboženství, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu.
Patnáctého dne měsíce kislevu, stého čtyřicátého pátého roku, byla postavena na zápalném oltáři ohavná modla a v okolních judských městech zbudovali oltáře. U dveří domů a na ulicích se pálilo kadidlo. Knihy Zákona, které našli, roztrhali a pak je hodili do ohně. Když byla u někoho nalezena kniha Smlouvy nebo když se někdo řídil podle Zákona, královský rozsudek ho odsoudil na smrt.
Ale mnozí z Izraele se vzmužili a umínili si pevně, že nebudou jíst nečisté pokrmy a raději zemřou, než aby se poskvrnili nečistými pokrmy a znesvětili svatou smlouvu – a skutečně zemřeli. Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.
Žl 119,53.61.134.150.155.158
Odp.: Zachovej mi život, Pane, a budu dbát na tvá přikázání.
Pobouření mě jímá pro bezbožníky,
kteří opouštějí tvůj zákon.
Ovinuly mě provazy bezbožníků,
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.
Vysvoboď mě z útisku lidí,
chci dbát na tvá nařízení.
Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,
daleko jsou od tvého zákona.
Daleko je od bezbožníků spása,
neboť tvé příkazy nehledají.
poněvadž nedbali na tvůj výrok.
cyklus 2
1. čtení: Zj 1,1–4; 2,1–5a
Upamatuj se, z jaké výše jsi spadl, a obrať se.
Začátek knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. Blaze předčitateli i posluchačům tohoto proroctví, kteří zachovávají, co je v něm psáno, protože ta doba je už blízko.
Jan sedmi církevním obcím v Asii: milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem.
Slyšel jsem Pána, jak mi říká: „Andělovi církevní obce v Efesu napiš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici a který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvoje skutky, tvou lopotu i tvou trpělivost. Vím, že nemůžeš snést ty špatné lidi; podrobil jsi zkoušce ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou to lháři. Máš trpělivost a vydržel jsi mnoho pro mé jméno a neochabl jsi.
Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výše jsi spadl, obrať se a jednej zase jako dříve.“
Žl 1,1–2.3.4+6
Odp.: Kdo zvítězí, tomu dám jíst ovoce ze stromu života.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní,
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní,
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne
a daří se mu vše, co koná.
jsou jako pleva rozvátá větrem,
vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých,
ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Evangelium: Lk 18,35–43
Co chceš, abych pro tebe udělal? – Pane, ať vidím.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský.
Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli.
Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Odpověděl: „Pane, ať vidím!“
Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.