cyklus 1
1. čtení: Mdr 2,23–3,9
Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, v pokoji však přebývají.
Čtení z knihy Moudrosti.
Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti,
udělal ho jako obraz vlastní přirozenosti,
ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět,
zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.
Duše spravedlivých však jsou v Boží ruce
a nedotkne se jich utrpení.
Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých,
jejich smrt se pokládala za neštěstí,
za záhubu jejich odchod od nás,
v pokoji však přebývají.
I když se lidem zdálo, že jsou trestáni,
jejich naděje byla plná nesmrtelnosti.
Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní,
vždyť Bůh je pouze zkoušel
a shledal, že ho jsou hodni.
V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato,
jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
V čase, kdy budou odměněni, zazáří,
jako jiskry proběhnou obilnými stébly.
Budou soudit pohany a ovládnou národy
a Pán jim bude navěky králem.
Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu,
kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce,
protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.
Žl 34,2–3.16–17.18–19
Odp.: Ustavičně chci velebit Hospodina.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinovy oči hledí na spravedlivé,
k jejich volání se kloní jeho sluch.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,
aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel,
vysvobodil je z každé jejich tísně.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,
na duchu zlomené zachraňuje.
cyklus 2
1. čtení: Tit 2,1–8.11–14
Žijme zbožně a přitom očekávejme v blažené naději
příchod našeho Boha a spasitele Ježíše Krista.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.
Nejmilejší! Uč tomu, co je shodné se zdravým učením: že starší muži mají být střídmí, vážní, umět se ovládat, zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Totéž platí o starších ženách, že mají být v chování důstojné: ne pomlouvačné, v pití vína umírněné, učitelky v dobrém; mají vést mladé ženy k tomu, aby měly rády svého muže i svoje děti, aby se ovládaly, byly čisté, o domácnost pečlivé, dobrotivé a svému muži podřízené, protože jinak by se o Božím slově mluvilo špatně.
Stejně tak napomínej mladé muže, aby se ovládali. Ty sám buď ve všem vzorem správného chování: ukazuj neporušenost v nauce, vážnost, zdravé učení, jemuž není možné nic vytknout, aby tak o nás protivník nemohl říci nic špatného a byl zahanben.
Projevila se přece Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
Žl 37,3–4.18+23.27+29
Odp.: Spravedlivým přichází spása od Hospodina.
Doufej v Hospodina a čiň dobro,
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodin pečuje o život bezúhonných,
dědictví jejich přetrvá věky.
Hospodin dává krokům člověka sílu,
má zalíbení v jeho životní cestě.
a přežiješ věky.
Spravedliví budou vlastnit zemi,
budou ji obývat věčně.
Evangelium: Lk 17,7–10
Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pán řekl: „Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ,Hned pojď a sedni si ke stolu‘? Spíše mu přece řekne: ,Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.‘ Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ,Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“