cyklus 1
1. čtení: Řím 15,14–21
Abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany;
aby se tak pohané stali milou obětí.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Já sám jsem o vás přesvědčen, moji bratři, že i vy máte plno dobré vůle naplněni poznáním všeho druhu, takže jste docela dobře schopni jeden druhého napomenout. Přece však jsem vám psal trochu směleji, abych vám některé věci připamatoval, a to pro milost, která mi byla dána od Boha: abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha svatého.
Mám se tedy čím chlubit skrze Ježíše Krista v tom, co se týká Božího díla. Neodvážím se mluvit o ničem jiném než o tom, co Kristus skrze mne vykonal, aby byli pohané přivedeni k ochotnému přijetí víry, slovem i skutkem, silou znamení a zázraků, konaných mocí Božího Ducha. Tak jsem dovršil kázání Kristova evangelia od Jeruzaléma a v širém okruhu až po Ilýrii.
Snažím se totiž o to a kladu si za čest, že nekážu evangelium tam, kde jméno Kristovo je už známo. Nechci stavět na cizích základech, neboť stojí v Písmu: ,Ti, kdo o něm nebyli poučeni, uvidí, ti, kdo o něm neslyšeli, porozumějí.‘
Žl 98,1.2–3ab.3cd–4
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!
cyklus 2
1. čtení: Flp 3,17–4,1
S touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista.
On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!
Žl 122,1–2.4–5
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli:
„Do domu Hospodinova půjdeme!“
Už stojí naše nohy
v tvých branách, Jeruzaléme!
Jak to zákon přikazuje Izraeli,
aby chválil Hospodinovo jméno.
Tam stojí soudní stolce,
stolce Davidova domu.
Evangelium: Lk 16,1–8
Synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než synové světla.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek.
Zavolal ho a řekl mu: ,Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.‘
Správce si řekl: ,Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.‘
Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ,Kolik jsi mému pánovi dlužen?‘ Odpověděl: ,Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ,Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.‘ Pak se zeptal druhého: ,Kolik ty jsi dlužen?‘ Odpověděl: ,Sto korců pšenice.‘ Řekl mu: ,Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.‘
Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.“