cyklus 1
1. čtení: Řím 12,5–16a
K sobě navzájem jsme údy.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! I když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.
Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství.
Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným.
Žl 131,1.2.3
Odp.: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!
Hospodine, mé srdce se nevypíná,
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši
jako dítě na matčině klíně;
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina
nyní i navěky.
cyklus 2
1. čtení: Flp 2,5–11
Ponížil se – proto ho také Bůh povýšil.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš:
ačkoli má božskou přirozenost,
nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu,
ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka
a stal se jedním z lidí.
Byl jako každý jiný člověk,
ponížil se a byl poslušný až k smrti,
a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil
a dal mu Jméno nad každé jiné jméno,
takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno
na nebi, na zemi i v podsvětí
a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat:
Ježíš Kristus je Pán.
Žl 22,26b–27.28–30a.31–32
Odp.: Budu chválit Hospodina ve velkém shromáždění.
Své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.
Chudí se najedí do sytosti,
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit:
„Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí
všechny končiny země,
před ním se skloní všechna lidská pokolení,
protože Hospodinu náleží vláda,
on sám panuje nad národy.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi.
bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení,
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost:
„To udělal Hospodin!“
Evangelium: Lk 14,15–24
Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Jeden z hostů ve farizeově domě řekl Ježíšovi: „Blahoslavený, kdo se zúčastní hostiny v Božím království.“
On mu řekl: „Jeden člověk chystal velkou hostinu a pozval mnoho hostů. Když byl čas k hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: ,Pojďte, už je připraveno!‘ A najednou se začali všichni vymlouvat. První mu vzkázal: ,Koupil jsem pole; a musím se na ně jít podívat, prosím tě, omluv mě.‘ Druhý řekl: ,Koupil jsem pět párů býků, a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ A jiný vzkázal: ,Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
Služebník se vrátil a oznámil to svému pánovi. Pána domu to rozhněvalo. Řekl služebníkovi: ,Jdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky a mrzáky, slepé a chromé!‘ Služebník pak hlásil: ,Pane, stalo se, cos nařídil, a ještě je místo.‘ A pán řekl služebníkovi: ,Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Ale to vám říkám: Žádný z těch pozvaných neokusí z mé hostiny!‘“