cyklus 1

1. čtení: Řím 4,13.16–18

Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na Zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. A proto se člověk stává dědicem na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem – jak stojí v Písmu: ,Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů‘ – před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není.
Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ,Tak četné bude tvé potomstvo!‘

 



Žl 105,6–7.8–9.42–43

Odp.: Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.

Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného.
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatujte věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.

Pamatoval na své svaté slovo,
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ,
s jásotem své vyvolené.

cyklus 2

1. čtení: Ef 1,15–23

Krista dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři! Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání.
On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti.
Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva – a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím.
Ano, ,všechno podřídil pod jeho nohy‘. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

 



Žl 8,2–3a.4–5.6–7

Odp.: Svému Synu dals vládnout nad dílem svých rukou.

Hospodine, náš Pane,
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi,
svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu
navzdory svým odpůrcům.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils hojen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno.



Evangelium: Lk 12,8–12

Duch svatý vás v tu chvíli poučí, co je třeba říci.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
„Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly. Kdo však mě před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo by se však rouhal Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude.
Až vás budou předvádět do synagog na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. V tu chvíli vás totiž Duch svatý poučí, co je třeba říci.“