cyklus 1
1. čtení: Jon 1,1–2,1.11
Jonáš vstal, aby utekl daleko od Hospodina.
Začátek knihy proroka Jonáše.
Hospodin oslovil Jonáše, syna Amittajova, a řekl: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, neboť jeho neřest se dostala až ke mně.“ Ale Jonáš vstal, aby utekl do Taršíše, daleko od Hospodina. Sestoupil do Jafy a našel loď, která měla odplout do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi odebral do Taršíše, daleko od Hospodina.
Hospodin však spustil na moře veliký vítr. Na moři se rozpoutala veliká bouře a lodi hrozilo, že ztroskotá. Lodníci se báli a každý volal ke svému bohu. Aby lodi ulehčili, házeli do moře věci, které měli na lodi. Zatím Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.
Přišel za ním kapitán a řekl: „Co ty se oddáváš spánku? Vstaň a vzývej svého Boha! Snad si na nás Bůh vzpomene, a nezahyneme.“
Potom si řekli: „Losujme, abychom poznali, kvůli komu nás stihlo toto veliké neštěstí.“ Losovali, a los padl na Jonáše.
Řekli mu: „Pověz nám, jaké je tvé zaměstnání, odkud přicházíš, která je tvá vlast a národ, z něhož pocházíš?“
Odpověděl jim: „Já jsem Hebrej a ctím Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“
Tu se ti muži zděsili a řekli mu: „Cos to udělal?“
Dověděli se totiž, že utíká před Hospodinem, jak jim to oznámil. Řekli mu: „Co máme s tebou udělat, aby se nám moře uklidnilo?“ Moře se totiž stále vzdouvalo a bouřilo.
Odpověděl jim: „Vezměte mě a hoďte mě do moře, a moře se vám uklidní. Vím, že tato veliká bouře vás stihla kvůli mně.“ Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale bez výsledku, neboť moře se proti nim stále více vzdouvalo.
Tu volali k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať kvůli tomuto muži nezahyneme! Nepřičítej nám nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle své vůle.“ Vzali tedy Jonáše a hodili ho do moře. A moře přestalo běsnit. Veliká bázeň před Hospodinem padla na ty muže, přinesli mu oběť a učinili sliby.
A Hospodin poslal velikou rybu, aby Jonáše pohltila. V útrobách té ryby byl Jonáš tři dny a tři noci.
Potom přikázal Hospodin rybě, a ta vyvrhla Jonáše na pevninu.
Jon 2,3.4.5.8
Odp.: Ze záhuby jsi vyvedl můj život, Hospodine!
Ve své tísni jsem volal k Hospodinu,
a vyslyšel mě.
Z lůna podsvětí jsem křičel,
a slyšel jsi můj hlas.
Do hlubiny, doprostřed moře jsi mě vrhl,
proud mě obklíčil,
všechny tvé příboje a vlny
se přes mě převalily.
Řekl jsem si: „Jsem zavržen od tvých očí,
ale znovu spatřím tvůj svatý chrám.“
vzpomněl jsem si na Hospodina
a modlitba má přišla k tobě,
do tvého svatého chrámu.
cyklus 2
1. čtení: Gal 1,6–12
Já jsem evangelium nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka,
ale ze zjevení Ježíše Krista.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné evangelium! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! Co jsem řekl, opakuj i ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet!
Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.
Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.
Žl 111,1–2.7–8.9+10c
Odp.: Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.
Skutky jeho rukou jsou věrné a spravedlivé,
spolehlivé jsou všechny jeho příkazy,
pevné navěky, navždy,
provedené v pravdě a právu.
sjednal navěky svou smlouvu:
svaté a velebné je jméno jeho.
Jeho chvála zůstává navždy.
Evangelium: Lk 10,25–37
Kdo je můj bližní?
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“
On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“
Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“
Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho.
Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ,Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“
On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“
A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“