cyklus 1
1. čtení: Sd 9,6–15
Řekli jste: „Ať nám vládne král“ – ačkoli vaším králem je Hospodin (1 Sam 12,12).
Čtení z knihy Soudců.
Všichni měšťané ze Sichemu a celý Bet Millo se shromáždili. Šli a u posvátného dubu v Sichemu prohlásili Abimelecha králem.
Když to oznámili Jotamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Garizim a nahlas na ně křičel: „Slyšte mě, měšťané Sichemu, aby Bůh slyšel i vás!
Šly stromy pomazat nad sebou krále:
Řekly olivě: ,Kraluj nad námi!‘
Oliva jim odpověděla:
,Mám opustit svůj olej,
kterým se uctívají bozi i lidé,
a kývat se nad stromy?‘
Stromy řekly fíkovníku:
,Pojď a kraluj nad námi!‘
Fíkovník jim odpověděl:
,Mám opustit svou sladkost
a své výtečné ovoce
a kývat se nad stromy?‘
Stromy řekly révě:
,Pojď a kraluj nad námi!‘
Réva jim odpověděla:
,Mám opustit svůj mošt,
který obveseluje bohy i lidi,
a kývat se nad stromy?‘
Všechny stromy pak řekly bodláku:
,Pojď a kraluj nad námi!‘
Bodlák odpověděl stromům:
,Jestliže vskutku chcete pomazat mě nad sebou za krále,
pojďte a hledejte útočiště v mém stínu;
jestliže ne, vyšlehne z bodláku oheň
a stráví libanonské cedry.‘“
Žl 21,2–3.4–5.6–7
Odp.: Hospodine, z tvé síly se raduje král.
Hospodine, z tvé síly se raduje král,
jak velice jásá nad tvou pomocí!
Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil,
neodepřels, co jeho rty žádaly.
Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním,
vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
Žádal od tebe život: dopřáls mu
dlouhá léta na věčné časy.
ozdobils ho ctí a vznešeností.
Učinils ho věčným požehnáním,
oblažils ho radostí před svou tváří.
cyklus 2
1. čtení: Ez 34,1–11
Vymáhat budu své stádo z jejich rukou, aby jim už nebylo za potravu.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se ovce bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké polní zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá!
Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – protože se mé stádo stalo kořistí, bez pastýře bylo mé stádo pokrmem veškeré divoké polní zvěři, poněvadž se moji pastýři o mé stádo nestarali, ale pásli jen sami sebe, nikoli mé stádo, proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo!
Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své stádo z jejich rukou, zbavím je pasení svého stáda, nebudou pastýři pást sami sebe. Vytrhnu jim své stádo z jícnu, aby jim už nebylo za potravu.
Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho!“
Žl 23,1–3a.3b–4.5.6
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.
Evangelium: Mt 20,1–16
Anebo závidíš, že jsem dobrý?
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ,Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ,Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ,Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ,Jděte i vy na mou vinici!‘
Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ,Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ,Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: ,Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?‘
Tak budou poslední prvními a první posledními.“