cyklus 1
1. čtení: Ex 34,29–35
Viděli Mojžíšovu tvář a báli se k němu přistoupit.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Když Mojžíš sestupoval z hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu z hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. Arón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Arón se všemi náčelníky izraelského společenství a Mojžíš s nimi mluvil. Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaj rozmlouval.
Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.
Žl 99,5.6.7.9
Odp.: Svatý jsi, Hospodine, náš Bože!
Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se u podnože jeho nohou,
neboť je svatá.
Mojžíš a Arón jsou mezi jeho kněžími
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno:
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.
Mluvíval k nim v oblačném sloupu,
slýchali jeho příkazy,
zákon, který jim dal.
klaňte se na jeho svaté hoře,
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!
cyklus 2
1. čtení: Jer 15,10.16–21
Proč je má bolest trvalá? – Vrátíš-li se ke mně, nechám tě u sebe.
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Běda mně, má matko, že jsi mě porodila,
abych se hádal a přel s celým světem!
Nepůjčil jsem ani nepůjčil nikdo mně,
a přece mi všichni zlořečí.
Když se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem;
tvé slovo se mi stalo radostí a potěšením srdce,
protože mám tvé jméno,
Hospodine, Bože zástupů!
Neseděl jsem vesele v kruhu smějících se,
tvou rukou veden v samotě sedím,
neboť jsi mě naplnil hněvem.
Proč je má bolest trvalá,
má rána beznadějná,
nechce se zhojit?
Budeš mi jako klamavý potok,
voda, na kterou není spolehnutí?
Proto tak pravil Hospodin:
„Vrátíš-li se ke mně, nechám tě u sebe
a zase mi budeš sloužit;
oddělíš-li vzácné od braku,
budeš zase mými ústy;
oni se budou obracet k tobě,
ale ty se nebudeš obracet k nim.
Učiním z tebe tomuto lidu
nepřístupnou bronzovou zeď.
Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou,
neboť já jsem s tebou,
abych ti pomohl,
abych tě vysvobodil – praví Hospodin.
Vysvobodím tě z ruky zločinců,
vytrhnu tě z dlaně násilníků.“
Žl 59,2–3.4–5a.10–11.17.18
Odp.: Bůh je mé útočiště, když je mi úzko.
Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože,
před mými protivníky mě ochraň!
Vysvoboď mě od těch, kdo páchají nepravost,
z moci vrahů mě vyprosť!
Neboť hle, ukládají mi o život,
napadají mě mocní.
Jsem bez viny a bez hříchu, Hospodine,
nic jsem nezavinil, a přece vyrážejí a útočí.
Má sílo, k tobě vzhlížím,
neboť ty, Bože, jsi mé útočiště,
můj Bůh, má láska!
Kéž mně Bůh pomůže,
ať mi dá popást se pohledem na mé nepřátele!
Budu opěvovat tvoji moc,
zrána jásat nad tvou přízní,
neboť ses osvědčil jako mé útočiště,
jako úkryt, když je mi úzko.
Má sílo, tobě budu zpívat,
Bože, tys mé útočiště,
můj Bůh, má láska!
Evangelium: Mt 13,44–46
Prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“