cyklus 1

1. čtení: Ex 14,21–15,1

Synové Izraele prošli středem moře po souši.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála Izraelitům jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře.
Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“
Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!“ Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici.
Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi.
Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:

 



Ex 15, 8–9.10+12.17

Odp.: Zpívejte Hospodinu, neboť je velmi vznešený.

Dechem tvého chřípí se nakupily vrstvy,
jako hráz se vztyčily proudící vlny,
příboje ztuhly uprostřed moře.
Nepřítel řekl: „Budu pronásledovat a dostihnu;
rozdělím kořist, naplní se jí má žádostivost:
vytasím svůj meč, má ruka je zahubí!“

Tu zavál tvůj hněv, a přikrylo je moře;
potopili se jak olovo v bouřných vodách.
Vztáhl jsi svou pravici, a pohltila je země.

Přivedeš je a zasadíš na hoře, na svém vlastnictví,
na místě, kde sis, Hospodine, zbudoval své sídlo,
ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.

cyklus 2

1. čtení: Mich 7,14–15.18–20

Všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.

Čtení z knihy proroka Micheáše.

Pas, Hospodine, pastýřskou holí svůj lid,
stádce, které vlastníš,
ty, kteří přebývají v lesní samotě,
uprostřed úrodných krajin;
ať se pasou v Bašanu, v Gileadu
jako za pradávných časů.
Ukaž nám divy své moci,
jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta.
Který bůh je ti podoben?
Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,
promíjíš hřích.
Netrváš na svém hněvu navěky,
spíše máš zálibu v milosrdenství.
Znovu se smiluješ,
nebudeš dbát na naše viny,
všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.
Jakubovi ukážeš věrnost,
Abrahámovi svoji přízeň,
jak jsi přísahal našim otcům
od pradávných časů.

 



Žl 85,2–4.5–6.7–8

Odp.: Ukaž nám, Pane, své milosrdenství!

Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi,
změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
Odpustils vinu svého lidu,
přikryl jsi všechny jeho hříchy.
Zadržels všechno své rozhořčení,
uklidnil jsi žár svého hněvu.

Obnov nás, Bože, náš spasiteli,
odlož svou nevoli proti nám!
Což se navěky budeš na nás zlobit,
roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?

Což nám už nevrátíš život,
aby se tvůj lid radoval v tobě?
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu!



Evangelium: Mt 12,46–50

Ukázal rukou na své učedníky a řekl: To je moje matka a to jsou moji příbuzní.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když mluvil Ježíš k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“ A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka.“