cyklus 1
1. čtení: Gn 18,1–15
Což je Hospodinu něco nemožné? Vrátím se k tobě a Sára bude mít syna.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži.
Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“
Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“
Odpověděl: „Tady ve stanu.“
Hospodin řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“
Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za ním. Abrahám a Sára byli už staří, pokročili v letech a Sáře už přestalo to, co mívají ženy. Sára se smála v srdci, řekla si: „Teď, když jsem zvadlá, mám zakoušet rozkoš? I můj muž je už starý.“
Hospodin řekl Abrahámovi: „Pročpak se Sára směje a říká: ,Copak ještě mohu rodit, když jsem stará?‘ Což je Hospodinu něco nemožné? Napřesrok v tento čas se vrátím k tobě a Sára bude mít syna.“
Sára zapírala: „Nesmála j sem se“ – poněvadž se bála. Ale Hospodin řekl: „Nikoli, smála jsi se!“
Lk 1,46–48a.48b–49.50+53.54–55
Odp.: Pán pamatoval na své milosrdenství.
Velebí
má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.
Od této chvíle mě budou blahoslavit
všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté.
Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení
k těm, kdo se ho bojí.
Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
Ujal se svého služebníka Izraele,
pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům,
Abrahámovi a jeho potomkům navěky.
cyklus 2
1. čtení: Pláč 2,2.10–14.18–19
Volej k Hospodinu, panno, siónská dcero!
Čtení z knihy Žalozpěvů.
Zničil Hospodin bez milosti všechny Jakubovy příbytky,
zbořil ve svém hněvu pevnosti judské dcery;
srazil k zemi, zneuctil krále i jeho knížata.
V nářku sedí na zemi starci siónské dcery;
posypali své hlavy popelem, žínice mají okolo beder;
k zemi svěsily hlavu jeruzalémské panny.
Od slz mi chřadnou oči, v mých útrobách to vře,
má játra se vylévají na zem pro pohromu dcery mého lidu;
hyne dítě i kojenec na prostranstvích města.
K svým matkám volají: „Kde je chléb a víno?“ –
když smrtí raněni hynou na prostranstvích města,
když vydechují svou duši do klína svých matek.
K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit,
jeruzalémská dcero,
kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero?
Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?
Tvoji proroci ti vydávali za vidění klam a podvod,
neodhalovali tvé nepravosti, aby změnili tvůj osud.
Klamali tě výroky lži a podvodu.
Volej svým srdcem k Hospodinu, panno, siónská dcero!
Ať jako potok tekou tvé slzy ve dne i v noci!
Nedopřej si odpočinku, ať se neuklidní zřítelnice tvého oka!
Nuže, naříkej v noci, na počátku každé hlídky,
vylévej jako vodu své srdce před tváří Páně,
pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí,
které hynou hladem na rozích všech ulic.
Žl 74,1–2.3–4.5–7.20–21
Odp.: Nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl,
proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal,
na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví,
na horu Sión, kde ses usídlil.
Zaměř své kroky k dávným troskám:
nepřítel ve svatyni všechno zničil.
Tvoji protivníci hlučeli uvnitř tvého svatého místa,
své korouhve tam vztyčili na vítězství.
Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou,
hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
Tvou svatyni vydali ohni,
až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
Shlédni na svou smlouvu,
vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
Ať se ponížený nevrací zklamán,
ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
Evangelium: Mt 8,5–17
Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když přišel Ježíš do Kafamaa, přistoupil k němu jeden setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ Ježíš mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“
Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: ,jdi‘, a jde, a jinému: ,přijď‘, a přijde, a svému služebníkovi: ,udělej to‘, a udělá to.“
Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A služebník se v tu hodinu uzdravil.
Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky, a horečka jí přestala; ona vstala a obsluhovala ho.
Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých zlými duchy. Svým slovem duchy vyhnal a všecky nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: ,Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.‘