cyklus 1
1. čtení: 2 Kor 1,18–22
Ježíš nebyl zároveň ,ano‘ i ,ne‘, ale u něho je pouze ,ano‘.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň ,ano‘ i ,ne‘. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň ,ano‘ i ,ne‘, ale u něho je pouze ,ano‘. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje ,ano‘. Proto skrze něho voláme ,amen‘ k Boží slávě.
Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
Žl 119,129.130.131.132.133.135
Odp.: Ukaž, Pane, jasnou tvář svému služebníku!
Podivuhodná jsou tvá přikázání,
proto je zachovává má duše.
Výklad tvých slov osvěcuje,
poučuje prosté lidi.
Otvírám ústa a nabírám dech,
neboť toužím po tvých předpisech.
Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou,
jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno.
Veď mé kroky podle svého výroku,
ať mi nevládne žádná nepravost!
Jasnou tvář ukaž svému služebníku
a nauč mě svým příkazům!
cyklus 2
1. čtení: 1 Král 17,7–16
Z hrnce se mouka nevyprázdnila podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.
Čtení z první knihy Královské.
Za nějakou dobu vyschl potok, kde se Eliáš skrýval, poněvadž v zemi nepršelo. Tu se k němu ozvalo Hospodinovo slovo: „Vstaň a jdi do sidónské Sarepty a usaď se tam. Neboť jsem poručil jedné vdově, aby tě živila.“ Vstal tedy a šel do Sarepty.
Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“
Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“
Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ze džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“
Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.
Žl 4,2–3.4–5.7–8
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám,
tys mě v soužení vysvobodil,
smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce?
Proč lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži?
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého;
Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Třeste se a nehřešte,
na svých ložích uvažujte ve svém srdci a buďte klidní!
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Do mého srdce jsi vložil větší radost,
než bývá z nadbytku obilí a vinného moštu.
Evangelium: Mt 5,13–16
Vy jste světlo světa.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“