Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 17,1–13 (řec. 1–15)

Bůh stvořil člověka podle svého obrazu.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Bůh stvořil člověka ze země
a zase ho do ní vrací.
Dal jim několik dní a určitý čas
a svěřil jim moc nade vším na zemi.
Oděl je silou
a podle svého obrazu je stvořil.
Bázeň před nimi vložil do každého tvora,
aby vládli nad zvěří a ptactvem.
Dal jim svobodnou vůli, jazyk a oči,
uši a mysl k přemýšlení.
Naplnil je rozvahou, kterou dává rozum,
o dobru i zlu jim dal poučení.
Vložil jim do mysli své světlo,
aby jim ukázal velikost svých skutků.
Budou chválit jeho svaté jméno,
hlásat jeho velkolepá díla.
Přidal jim poznání
a jako dědictvím je obdařil zákonem života.
Uzavřel s nimi smlouvu navěky
a své příkazy jim sdělil.
Na vlastní oči viděli jeho velkolepou slávu,
jeho velebný hlas slyšeli na vlastní uši.
Řekl jim: „Chraňte se všeho bezpráví“,
a každému přikázal, jak jednat s bližním.
Vždycky je před ním jejich chování,
před jeho očima se nemohou skrýt.

 



Žl 103,13–14.15–16.17–18a

Odp.: Hospodinova láska od věků pro všechny, kdo se ho bojí.

Jako se smilovává otec na syny,
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni,
má v paměti, že jsme jen prach.

Dni člověka jsou jako tráva,
kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane – již ho není,
nezbude po něm ani stopa.

Hospodinova láska však od věků na věky
pro všechny, kdo se ho bojí,
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu.

cyklus 2

1. čtení: Jak 5,13–20

Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého!

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní! Vede se někomu z vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály! Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.
Vyznávejte se tedy vzájemně ze svých hříchů, modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého! Eliáš byl jen člověk jako my: vroucně se pomodlil, aby nepršelo, a nezapršelo v zemi tři roky a šest měsíců; znova se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
Moji bratři, když se někdo mezi vámi odchýlí od pravdy a jiný ho obrátí, ať ví, že kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů.

 



Žl 141,1–2.3+8

Odp.: Má modlitba, Pane, ať je před tebou jako kadidlo.

Hospodine, volám k tobě, pospěš mi na pomoc,
slyš můj hlas, když k tobě volám.
Má modlitba ať je před tebou jako kadidlo,
mé zvednuté dlaně jako večerní oběť.

Postav, Hospodine, stráž k mým ústům,
hlídku k bráně mých rtů.
K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči,
k tobě se utíkám, nevydávej mě smrti!

 

Evangelium: Mk 10,13–16

Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali.
Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“
Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 6,5–17

Věrný přítel není k zaplacení.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Přívětivé slovo získává přátele
a zdvořilý jazyk přitahuje mnoho pozdravů.
Měj mnoho přátel,
ale za důvěrníka si vyvol jen jednoho z tisíce.
Získáš-li přítele, získej ho zkouškou
a nevěnuj mu hned svou důvěru.
Neboť leckdo je přítelem, když se mu to hodí,
ale v době soužení nevytrvá.
Mnohý přítel se totiž mění v nepřítele
a k tvé hanbě odhalí, oč se přel s tebou.
Mnohý přítel sedí s tebou u stolu,
ale nevytrvá v době soužení.
Ve tvém štěstí bude jako tvé druhé já,
ale ve tvém neštěstí tě opustí.
Když to půjde s tebou z kopce, obrátí se proti tobě
a skryje se před tebou.
Vzdaluj se od svých nepřátel
a dej si pozor na své přátele.
Věrný přítel je mocná ochrana,
kdo ho najde, našel poklad.
Věrný přítel není k zaplacení,
nelze vyvážit jeho cenu.
Věrný přítel je balzám pro život,
najdou ho ti, kdo se bojí Pána.
Kdo se bojí Pána, je stálý ve svém přátelství,
neboť jaký je on, takový je i jeho přítel.

 



Žl 119,12.16.18.27.34.35

Odp.: Voď mě, Pane, po stezce svých předpisů.

Veleben jsi, Hospodine,
nauč mě svým příkazům!

Z tvých příkazů se budu těšit,
nezapomenu na tvá slova.

Otevři mé oči,
ať pozoruji divy tvého zákona.

Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon
a chráním ho celým svým srdcem.

Voď mě po stezce svých předpisů,
neboť v ní mám zalíbení.

cyklus 2

1. čtení: Jak 5,9–12

Soudce už stojí přede dveřmi.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi!
Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně. Hleďte: protože vydrželi, nazýváme je blaženými. Slyšeli jste, jak byl trpělivý Job, a viděli jste, jak to s ním Pán nakonec zařídil, protože Pán je plný milosrdenství a soucitu.
Ale především, moji bratři, nechte přísahání. Nepřísahejte ani při nebi, ani při zemi, ani jakkoli jinak. Když řeknete ano, ať je to ano, když řeknete ne, ať je to ne. Jinak byste na sebe svolávali odsouzení.



Žl 103,1–2.3–4.8–9.11–12

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

On odpouští všechny tvé viny,
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby,
on tě věnčí láskou a slitováním.

Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně
ani se hněvat navěky.

Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu,
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

 

Evangelium: Mk 10,1–12

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš se odebral do judského území a do Zajordání. Opět k němu přicházely zástupy a on je zas učil, jak to měl ve zvyku.
Přišli k němu také farizeové a zeptali se ho, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých.
Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“
Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ,učinil lidi jako muže a ženu‘. ,Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.‘ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 5,1–10 (řec. 1–8)

Neotálej, a obrať se k Pánu!

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Nespoléhej na svůj majetek
a neříkej: „Mám všeho dost.“
Nenásleduj své choutky a bohatství,
aby tě nestrhly vášně tvého srdce.
Neříkej: „Kdo může něco proti mně?“
Vždyť Pán jistě bude trestat!
Neříkej: „Hřešil jsem, a co se mi stalo?
Vždyť Pán je shovívavý!“
Nebuď si tak jist odpuštěním,
nehromaď hřích na hřích
a neříkej: „Velké je Boží slitování,
odpustí mi množství mých hříchů.“
Vždyť u něho je smilování,
ale i hněv, jeho nevole padá na hříšníky.
Neotálej, a obrať se k Pánu,
neodkládej den ze dne.
Neboť hněv Páně přijde znenadání
a budeš ztracen v čas trestu.
Na nepoctivé jmění se nespoléhej,
neboť nic ti nepomůže v den hněvu.

 



Žl 1,1–2.3.4+6

Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní,
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní,
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne
a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak:
jsou jako pleva rozvátá větrem,
vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých,
ale cesta bezbožných skončí záhubou.

cyklus 2

1. čtení: Jak 5,1–6

Zadržená mzda křičí a křik pronikl k sluchu Pána.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Nuže tedy, vy boháči; plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

 



Žl 49,14–15ab.15cd–16.17–18.19–20

Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

Takové je chování těch, kteří důvěřují v sebe,
takový je konec těch, kteří se těší ze svého údělu.
Kladou je jak ovce do podsvětí,
smrt je pase a spravedliví nad nimi vládnou.

Jejich vzezření záhy pomine,
podsvětí jim bude příbytkem.
Ale mou duši Bůh vysvobodí z podsvětí,
neboť mě vezme k sobě.

Neboj se, jestliže někdo zbohatne
a vzroste majetek jeho domu.
Až zemře, nic si s sebou nevezme,
nesestoupí s ním jeho jmění.

I kdyby si za svého života liboval:
„Budou tě chválit, že sis to dobře zařídil,“
přece se připojí ke svým předkům,
kteří navěky neuzří světla.



Evangelium: Mk 9,41–50

Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:
„Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.
Každý bude solen ohněm.
Sůl je dobrá věc, ztratí-li však sůl slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 4,12–22 (řec. 11–19)

Pán miluje ty, kdo milují moudrost.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Moudrost vychovává své syny
a ujímá se těch, kdo ji hledají.
Kdo ji miluje, miluje život,
jsou plni radosti, kdo ji vyhledávají hned zrána.
Kdo ji uchopí, zjednává si slávu
a Pán ho žehná, kamkoli vejde.
Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit,
Pán miluje ty, kdo ji milují.
Kdo ji poslouchá, bude spravedlivě soudit,
kdo na ni dbá, bude bydlet v bezpečí.
Kdo jí důvěřuje, ten ji zdědí,
v majetek ji dostanou jeho potomci.
Aniž se dá poznat, bude s ním kráčet,
vyzkouší ho zprvu pokušením,
přivede na něho strach a bázeň,
vyzkoumá ho svou kázní,
prověří ho svými nařízeními,
dokud mu nebude důvěřovat.
Pak se k němu vrátí rovnou cestou, dá mu radost
a odhalí mu svá tajemství.
Zbloudí-li však člověk, opustí ho
a vydá do vlastní zkázy.

 



Žl 119,165.168.171.172.174.175

Odp.: Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, Hospodine.

Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon,
nic zlého je nemůže potkat.

Střežím tvá nařízení a přikázání,
neboť před tebou jsou všechny mé cesty.

Ať oplývají rty mé chvalozpěvem,
žes mě naučil svým příkazům.

Ať můj jazyk opěvuje tvůj výrok,
neboť všechny tvé předpisy jsou spravedlivé.

Toužím po tvé spáse, Hospodine,
a tvůj zákon je mým potěšením.

Kéž jsem živ, abych tě chválil,
a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!

cyklus 2

1. čtení: Jak 4,13–17

Co je váš život? Máte mluvit takto: Dá-li Pán Bůh.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní! Jakpak můžete říkat: „Dnes nebo zítra půjdem do toho nebo onoho města, zdržíme se tam rok, budem obchodovat a vydělávat“ – vždyť přece vůbec nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, kterou je chvilku vidět, a potom zmizí.
Spíše máte mluvit takto: „Dá-li Pán, budeme živi a podnikneme to nebo ono.“ Ale vy se jen chlubíte a chvástáte. Všechno takové vychloubání je špatné. Kdo tedy ví, jak má správně jednat, ale nejedná tak, dopouští se hříchu.

 



Žl 49,2–3.6–7.8–10.11

Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

Slyšte to, všechny národy,
poslouchejte, všichni obyvatelé světa,
prostí i vznešení,
bohatý stejně jako chudý!

Proč bych se měl bát za dnů neštěstí,
když mě svírá zloba nepřátel,
kteří spoléhají na svůj majetek
a chlubí se přemírou svého bohatství?

Vždyť nikdo sám sebe nevykoupí,
není s to zaplatit Bohu své výkupné.
Cena života je příliš veliká, nikdy nebude stačit,
aby člověk žil navěky a neviděl zkázu.

Neboť uvidí, že umírají moudří,
že stejně hyne pošetilec i hlupák
a zanechávají své bohatství jiným.

 

Evangelium: Mk 9,38–40

Kdo není proti nám, je s námi.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 2,1–13 (řec. 1–11)

Připrav se na pokušení.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Synu, přicházíš-li sloužit Pánu,
připrav se na pokušení.
Kroť své srdce a vytrvej,
nedej se strhnout v době protivenství.
Přimkni se k němu a neodvracej se,
abys byl povýšen, až přijde tvůj konec.
Přijmi vše, co tě potká,
buď trpělivý, střídá-li se tvoje soužení.
Vždyť zlato se tříbí v ohni
a lidé milí Bohu v peci pokoření.
Věř Bohu, a on se tě ujme,
jdi po přímé cestě a důvěřuj v něho.
Vy, kteří se bojíte Pána, čekejte na jeho slitování
a neodbočujte, abyste nepadli.
Vy, kteří se bojíte Pána, důvěřujte v něho,
vaše odměna se neztratí.
Vy, kteří se bojíte Pána, doufejte v dobro,
věčnou radost a slitování.
Pohleďte na dávná pokolení a vizte:
Kdo doufal v Pána – a byl zklamán?
Kdo setrval v jeho bázni – a byl opuštěn?
Kdo ho vzýval – a nebyl vyslyšen?
Vždyť Pán je milosrdný a dobrotivý,
odpouští hříchy a zachraňuje v čas tísně.

 



Žl 37,3–4.18–19.27–28.39–40

Odp.: Hospodinu svěř svůj osud, on sám bude jednat.

Doufej v Hospodina a čiň dobro,
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu
a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodin pečuje o život bezúhonných,
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí,
nasytí se ve dnech hladu.

Chraň se zlého a čiň dobré,
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost,
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou,
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.

Spravedlivým přichází spása od Hospodina,
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje,
bezbožníků je zbavuje a chrání je, protože se k němu utíkají.

cyklus 2

1. čtení: Jak 4,1–10

Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní! Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.
Vy duše nevěrné, nevíte, že spřátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem? Kdo chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Myslíte, že nadarmo stojí v Písmu: Duch, který v nás přebývá, má nás až k žárlivosti rád? Tím větší je však také milost, kterou dává. Proto se praví: ,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘
Proto se podřizujte Bohu. Proti ďáblu se vzepřete, a uteče od vás. Přijďte blíže k Bohu, a Bůh přijde blíže k vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! Uvědomte si svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost ve smutek. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.

 



Žl 55,7–8.9–10a.10b–11a.23

Odp.: Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub,
odletěl bych a dopřál si klidu.
Hle, daleko bych utekl,
zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště
před vichrem a bouří.
Pane, zmať a rozděl jim jazyky.

Vždyť vidím násilí a svár v městě,
ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách.

Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová,
nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

 

Evangelium: Mk 9,30–37

Syn člověka bude vydán.
Kdo chce být první, ať je ze všech poslední.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“
Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 1,1–10

Dříve než to vše byla stvořena moudrost.

Začátek knihy Sirachovcovy.

Všechna moudrost přichází od Boha
a je s ním navěky.
Písek moře a kapky deště
a dny staletí – kdo může spočítat?
Výši nebes a šíři země,
hloubku moře – kdo může změřit?
Dříve než to vše byla stvořena moudrost,
zkušená rozvaha je od věčnosti.
Kořen moudrosti – komu byl odhalen,
a záměry její – kdo poznává?
Pouze jeden je moudrý, nesmírně strašný,
ten, který sedí na svém trůnu – Pán.
On ji stvořil,
viděl ji a spočítal
a vylil ji na všechna svá díla,
na vše, co žije, podle své štědrosti;
udělil ji těm, kteří ho milují.

 



Žl 93,1ab.1c–2.5

Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.

Dal světu základ,
že nezakolísá,
pevný je tvůj trůn od pradávna,
jsi od věčnosti.

Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé,
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.

cyklus 2

1. čtení: Jak 3,13–18

Máte-li v srdci hořkou nevraživost a sobeckost, nevynášejte se.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní! Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať tedy ukáže ušlechtilým chováním, že umí jednat jemně a moudře! Ale máte-li v srdci hořkou nevraživost a sobeckost, nevynášejte se a nefalšujte pravdu.
To není moudrost, jež přichází shora, ale pozemská, živočišná, ďábelská. Kde totiž vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

 



Žl 19,8.9.10.15

Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši.
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky.
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Nechť se ti líbí slova mých úst i smýšlení mého srdce,
Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

 

Evangelium: Mk 9,14–29

Věřím, Pane, pomoz mé slabé víře!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš sestoupil z hory a přišel k učedníkům, uviděl kolem nich velký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. Jakmile ho všichni ti lidé spatřili, zachvěli se posvátnou bázní, seběhli se kolem něho a pozdravovali ho. Zeptal se jich: „Proč se s nimi přete?“
Jeden z těch lidí mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna. Má v sobě ducha němoty. Když ho popadne, srazí ho k zemi a on má pěnu na ústech, skřípe zuby a strne. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedovedli to.“
On jim na to řekl: „Pokolení nevěřící! Jak dlouho ještě mám být u vás? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ Přivedli ho k němu. Jakmile duch spatřil Ježíše, hned zkroutil chlapce křečí. Padl na zem a svíjel se s pěnou na ústech.
Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho to má?“
Odpověděl: „Odmalička; a často ho i do ohně hodil nebo do vody, aby ho zničil. Ale můžeš-li něco, měj s námi slitování a pomoz nám!“
Ježíš mu odpověděl: „Můžeš-li!? Všechno je možné tomu, kdo věří!“
Otec toho chlapce hned zvolal: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“
Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji: Vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí mysleli, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.
Když Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Odpověděl jim: „Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 51,17–28 (řec. 12–20)

Poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Bože, budu ti děkovat a chválit tě,
budu žehnat jménu Páně.
Ještě v mládí před svými cestami
jsem v modlitbě zjevně toužil po moudrosti.
U bran svatyně jsem za ni prosil,
až do svého posledního dne ji budu hledat.
Nalévala se jako zrající hrozen,
radovalo se pro ni mé srdce.
Má noha kráčela přímou cestou,
od svého mládí jsem ji hledal.
Jen málo jsem naklonil své ucho, a dostal jsem ji,
mnoho poučení jsem pro sebe našel.
Měl jsem z ní prospěch,
a proto poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost.
Umínil jsem si, že budu jednat moudře,
horlivě jsem se snažil o dobro, a nebyl jsem zklamán.
O moudrost bojovala má duše
a s pečlivostí jsem hleděl zachovat zákon.
K výšinám jsem vztáhl své ruce
a litoval jsem chyb proti ní.
Obrátil jsem k ní svou mysl
a našel jsem ji v čistotě.
Od začátku jsem s ní získal rozvahu,
a proto ji nikdy neopustím.

 



Žl 19,8.9.10.11

Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

cyklus 2

1. čtení: Jud 17.20b–25

Bůh má moc uchránit vás před pádem
a uvést vás radostné a čisté před svou velebnost.

Čtení z listu svatého apoštola Judy.

Milovaní, pamatujte na to, co vám dříve pověděli apoštolové našeho Pána Ježíše Krista.
Stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se ve spojení s Duchem svatým, uchovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život. Smilujte se nad těmi, kdo kolísají, jiné zachraňte z ohně a vytáhněte je; nad jinými se však smilujte plni bázně, ošklivte si i šat potřísněný tělesností.
Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a uvést vás radostné a čisté před svou velebnost, jedinému Bohu, který nás zachránil, buď skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, velebení, vláda a moc, jak to bylo přede vším časem, tak buď nyní i navždycky. Amen.

 



Žl 63,2.3–4.5–6

Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh,
snažně tě hledám.
Má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo
jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni,
abych viděl tvou moc a slávu.
Vždyť tvá milost je lepší než život,
mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě,
v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.
Má duše se bude sytit jak tukem a morkem,
plesajícími rty zajásají ústa.



Evangelium: Mk 11,27–33

Jakou mocí to děláš?

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: „Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?“
Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!“
Ale oni mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ,z nebe‘, namítne: ,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Máme říci ,od lidí‘? – to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“
A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 44,1.9–13

Naši otcové jsou proslavení muži, jejich jméno žije po mnoho pokolení.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chvalme nyní slavné muže,
naše otce, podle dob, kdy žili.
Někteří lidé nezanechali památky po sobě
a zmizeli, jako by nežili,
byli, jako by se nenarodili,
a tak i jejich děti po nich.
Ale naši otcové jsou proslavení muži,
a na jejich spravedlnost se nezapomene.
Zůstane u jejich potomstva,
na jejich děti přejde bohaté dědictví.
Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním
a kvůli rodičům i jejich děti.
Až navěky zůstane jejich potomstvo
a jejich sláva nevyhasne.

 



Žl 149,1–2.3–4.5–6a+9b

Odp.: Hospodin miluje svůj národ.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad svým králem.

Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.

Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.

cyklus 2

1. čtení: 1 Petr 4,7–13

Buďte dobrými správci rozmanité Boží milosti.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! Brzo už bude konec všemu. Ovládejte se tedy a na věci se dívejte střízlivě, abyste se mohli věnovat modlitbě. Především se mějte navzájem vroucně rádi, protože láska přikrývá všechny hříchy. Buďte jeden k druhému pohostinní bez reptání.
Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jemu patří sláva a vláda na věčné časy. Amen.
Milovaní, vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní, jako by to bylo něco neobvyklého. Spíše se z toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.



Žl 96,10.11–12.13

Odp.: Hospodin přichází řídit zemi.

Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.
Upevnil svět, aby nekolísal:
národy řídí podle práva.

Radujte se, nebesa, zajásej, země,
zahuč, moře a vše, co je naplňuje,
zaplesej, pole a vše, co je na něm.
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy.

Před Hospodinem, že přichází,
že přichází řídit zemi.
Bude řídit svět spravedlivě,
národy bude spravovat věrně.

 

Evangelium: Mk 11,11–25

Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy.
Mějte víru v Boha.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš pozdravován zástupy vjel do Jeruzaléma, vešel do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betánie.
Když druhý den vyšli z Betánie, dostal hlad. Zdálky uviděl fíkovník, který měl listí. Šel tedy, zdali by na něm něco nalezl. Když k němu přišel, nenalezl nic jiného než listí; nebyl totiž čas fíků. Řekl mu: „Ať z tebe již navěky nikdo nejí ovoce!“ Jeho učedníci to slyšeli.
Přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět všechny, kteří v chrámě kupovali a prodávali, zpřevracel stoly směnárníkům a lavice prodavačům holubů a nedovolil, aby někdo nesl nějakou věc chrámem. A učil je: „Je přece psáno: ,Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy‘, ale vy jste z něho udělali lupičské doupě!“
Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a usilovali o to, aby ho zahubili. Báli se ho totiž, protože všechen lid byl jeho učením vzrušen.
Když nastal večer, odešel Ježíš s učedníky z města.
Když ráno šli okolo toho fíkovníku, uviděli, že je uschlý až do samých kořenů. Petr si vzpomněl a řekl: „Mistře, podívej se! Ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý!“
Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru v Boha. Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: ,Zdvihni se a vrhni do moře!‘, a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít.
A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 42,15–26 (řec. 15–25)

Sláva Páně naplňuje všechna jeho díla.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chci připomínat díla Páně
a vypravovat, co jsem viděl.
Na rozkaz Páně povstala jeho díla
a tvorstvo poslouchá jeho vůli.
Zářící slunce shlíží na všechno
a sláva Páně naplňuje všechna jeho díla.
Svatí Páně nejsou schopni
vyprávět všechny jeho divy,
to, co Pán, Všemohoucí, pevně stanovil,
aby svět trval v jeho slávě.
Zkoumá hlubiny moře i lidské srdce,
a odkrývá jejich tajemství.
Nejvyšší zná všechno, co lze poznat,
a dívá se na znamení věků.
Oznamuje minulé i budoucí
a odhaluje stopy ke skrytým věcem.
Žádná myšlenka mu neujde,
není před ním skryté ani jedno slovo.
Uspořádal divy své moudrosti,
neboť on je od věčnosti do věčnosti.
Nelze mu přidat nebo ubrat
a nepotřebuje žádného rádce.
Jak milá jsou všechna jeho díla,
i když se z nich vidí jen jiskra.
To všechno žije a zůstává navěky,
všechno jej poslouchá za každých okolností.
Všechno je rozdílné, jedno od druhého,
nic neudělal s nedostatkem.
Jedna věc zdůrazňuje dokonalost druhé.
Kdo se nasytí, když se dívá na Boží krásu?

 



Žl 33,2–3.4–5.6–7.8–9

Odp.: Hospodinovým slovem vznikla nebesa.

Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte.

Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.

Jeho slovem vznikla nebesa,
dechem jeho úst všechen jejich zástup.
Vodstva moří shrnuje jako do měchu,
do nádrží slévá oceány.

Nechť se bojí Hospodina celá země,
všichni obyvatelé světa ať se před ním děsí.
On totiž řekl – a stalo se,
on poručil – a vše povstalo.

cyklus 2

1. čtení: 1 Petr 2,2–5.9–12

Vy však jste královské kněžstvo, národ svatý,
abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse. Vždyť ,jste okusili, jak dobrý je Pán‘.
K němu přistupujte, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.
Vy však jste ,rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal‘ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste ,nebyli jeho lid‘, teď však jste ,lid Boží, žili jste bez milosrdenství‘, teď však se jeho ,milosrdenství na vás projevilo‘.
Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.

 



Žl 100,2.3.4.5

Odp.: Vstupte před Hospodina s jásotem!

Plesejte Hospodinu, všechny země,
služte Hospodinu s radostí,
vstupte před něho s jásotem!

Uznejte, že Hospodin je Bůh:
on nás učinil, a my mu náležíme,
jsme jeho lid a stádce, jeho pastvy.

Vstupte do jeho bran s díkem,
do jeho nádvoří s chvalozpěvem,
slavte ho, žehnejte jeho jménu!

Neboť Hospodin je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné,
po všechna pokolení trvá jeho věrnost.



Evangelium: Mk 10,46–52

Mistře, ať vidím!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“
Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 36,1–2a.5–6.13–19 (řec. 1.4–5a.10–17)

Ať národy poznají, že není Boha kromě tebe, Pane!

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra,
shlédni a sešli svou bázeň na všechny pohany,
aby tě poznali, jako víme my,
že není boha kromě tebe, Pane.
Obnov divy a opakuj zázraky.
Shromáždi všechny Jakubovy kmeny
a vezmi si je v dědictví jako kdysi.
Pane, smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno,
nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným.
Slituj se nad svým svatým městem,
nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš.
Naplň Sión svou velebností
a svůj chrám svou slávou.
Vydej svědectví prvotinám svého stvoření
a splň proroctví proslovená v tvém jméně.
Odměň ty, kdo v tebe doufají,
tvoji proroci ať se ukáží jako spolehliví.
Vyslyš, Pane, prosbu svých služebníků
podle požehnání, jímž Árón žehnal tvůj národ.
Ať vědí všichni v každém koutu země,
že jsi Pán, věčný Bůh.

 



Žl 79,8.9.11.13

Odp.: Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Nepřipomínej nám viny předků,
tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,
vždyť jsme tak zbědovaní!

Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména,
vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.

Ať k tobě přijde vzdychání zajatých,
mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.

My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy,
budem tě chválit navěky,
po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.

cyklus 2

1. čtení: 1 Petr 1,18–25

Byli jste vykoupeni drahou krví Krista, neposkvrněného Beránka.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.
Očistili jste se poslušností vůči pravdě, abyste byli schopni nestrojené bratrské lásky. Mějte se proto navzájem rádi upřímně a vroucně. Vždyť se vám dostalo nového života, a to ne plodivou silou pomíjející, ale nepomíjející: živým a neproměnným Božím slovem. Neboť ,každý člověk je jako tráva a všechna jeho nádhera jako květ trávy. Tráva uschne a květ opadá, ale slovo Páně trvá navěky‘ – totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

 



Žl 147,12–13.14–15.19–20

Odp.: Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.

 

Evangelium: Mk 10,32–45

Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Učedníci byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš pospíchal před nimi; byli zaraženi a následovali ho s bázní. Vzal si stranou zase svých Dvanáct a začal jim mluvit o tom, co na něj čeká:
„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“
Tu k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“
Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“
Oni mu odpověděli: „Můžeme!“
Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 35,1–15 (řec. 1–12)

Kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Kdo zachovává zákon, rozmnožuje oběti,
kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků.
Kdo se ukazuje vděčným, obětuje nejlepší mouku,
kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály.
Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu,
přestat s bezprávím, to ho usmiřuje.
Před Pánem se neobjevuj s prázdnou,
to všechno se má dělat, že je to přikázáno.
Oběť spravedlivého plní oltář tukem
a její vůně stoupá k Nejvyššímu.
Příjemná je oběť spravedlivého muže,
památka na ni se neztratí.
Oslavuj Pána štědře
a neskrbli s prvotinami, které přinášíš.
Při všem, co dáváš, měj veselou tvář
a s radostí zasvěcuj desátek.
Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě,
buď štědrý, jak můžeš.
Vždyť on je Pán odplatitel
a nahradí ti sedminásobně.
Nepodplácej ho, vždyť on se podplatit nedá,
a nespoléhej se na oběť z křivdy.
Protože Pán je spravedlivý Bůh,
nestraní nikomu.

 



Žl 50,5–6.7–8.14+23

Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

„Shromážděte mi mé svaté,
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
Nebesa zvěstují jeho spravedlnost,
že sám Bůh je soudcem.

„Slyš, můj lide, budu mluvit,
Izraeli, proti tobě budu svědčit,
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žerty jsou stále přede mnou.

Přinášej Bohu oběť chvály
a plň Nejvyššímu své sliby!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

cyklus 2

1. čtení: 1 Petr 1,10–16

Na věci se dívejte střízlivě a s nadějí.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! Jak se uskuteční spása, to se snažili poznat a to zkoumali už proroci. Předpovídali o těch dobrodiních, kterých se mělo dostat vám. Zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti poukazoval Kristův Duch, který v nich působil, protože on už předem potvrzoval, že Kristus musí trpět a pak být oslaven. Dostalo se jim zjevení, že tuto službu konají ne pro sebe, ale pro vás – a teď jsou vám ty pravdy zvěstovány od hlasatelů evangelia skrze Ducha svatého poslaného z nebe. Jsou to pravdy, do kterých i andělé touží důkladněji nahlédnout.
Mějte proto ochotnou mysl, na věci se dívejte střízlivě a celou svoji naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus. Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se špatným vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: ,Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘

 



Žl 98,1.2–3ab.3cd–4

Odp.: Hospodin uvedl ve známost svou spásu.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!

 

Evangelium: Mk 10,28–31

V tomto čase dostanete stokrát víc, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Petr řekl Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“
Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný!
A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Sir 17,20–28 (řec. 24–29)

Vrať se k Nejvyššímu a odvrať se od nepravosti.

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Bůh dovoluje kajícím návrat
a posiluje ty, kdo jsou bez naděje.
Obrať se k Pánu a zbav se hříchu,
pros ho v pokoře a přestaň urážet!
Vrať se k Nejvyššímu a odvrať se od nepravosti,
měj co nejvíce v ošklivosti ohavné skutky!
Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího
namísto živých, kteří ho chválí?
Pro mrtvé, kteří nejsou, přestává každá možnost chvály,
jen živý a zdravý ho může chválit.
Jak veliké je milosrdenství Páně
a shovívavost s těmi, kdo se k němu obracejí!

 



Žl 32,1–2.5.6.7

Odp.: Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost,
jehož hřích je přikryt.
Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu,
v jehož duši není klamu.

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu,
svou nepravost jsem nezatajil.
Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti“,
a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.

Proto se bude k tobě modlit každý zbožný
v čas tísně.
Až budou dorážet přívaly vod,
k němu nedosáhnou.

Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí,
zahrneš mě radostí ze záchrany.

cyklus 2

1. čtení: 1 Petr 1,3–9

Krista milujete, ačkoli jste ho neviděli;
v něho věříte a za to budete jásat v nevýslovné radosti.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.
A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

 



Žl 111,1–2.5–6.9+10c

Odp.: Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.

Oslavím Hospodina celým srdcem,
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Své mocné činy ukázal svému lidu,
když jim dal majetek pohanů.

Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho,
jeho chvála zůstává navždy.

 

Evangelium: Mk 10,17–27

Prodej všechno, co máš, a následuj mě.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ,Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!‘“
On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“
Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“
Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“
Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno!“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Žid 11,1–7

Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem.

Čtení z listu Židům.

Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.
Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z něčeho, co zde už bylo.
Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý; sám Bůh to potvrdil při jeho obětních darech. I když pro ni umřel, stále ještě mluví.
Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. Bez víry se však Bohu nelze líbit: kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.
Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v budoucnosti, v Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z víry.

 



Žl 145,2–3.4–5.10–11

Odp.: Budu velebit tvé jméno, Bože, po všechny věky.

Každý den tě budu velebit
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný,
jeho velikost je nevýstižná.

Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti,
rozmlouvají o tvých divech.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království,
ať mluví o tvé síle.

cyklus 2

1. čtení: Jak 3,1–10

Žádný člověk nestačí zkrotit jazyk.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Moji bratři, nechtějte být všichni učiteli. Víte přece, že my budeme souzeni přísněji. Vždyť každý z nás často chybuje.
Jestliže někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého. Když dáme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, tím ovládneme i celé jejich tělo. A podívejte se na lodi: jsou tak velké a bývají hnány prudkými větry, a přece se nechají řídit maličkým kormidlem tam, kam kormidelník chce.
Tak i jazyk je sice malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Hleďte, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! I jazyk je oheň, dovede způsobit kdejakou špatnost. Právě jazyk mezi našimi údy může poskvrnit celého člověka, zapaluje celý náš život, protože sám je zapalován peklem.
Všechny druhy šelem, ptáků, plazů a mořských zvířat mohou být a jsou kroceny lidmi, avšak žádný člověk nestačí zkrotit jazyk. Je to zlo, které nedá pokoje, plné smrtonosného jedu. Jím velebíme Pána a Otce, a jím zlořečíme lidem, stvořeným k obrazu Božímu. Z jedněch a týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Moji bratři, tak to být nemá!

 



Žl 12,2–3.4–5.7–8

Odp.: Ty nás, Hospodine, ochráníš.

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá,
mezi lidmi se vytrácí věrnost.
Klamou se navzájem falešnými slovy,
hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret,
jazyk, který chlubivě mluví,
ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku,
rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova,
ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.
Ty nás, Hospodine, ochráníš
a zachováš navždy před tímto pokolením.



Evangelium: Mk 9,2–13

Byl před nimi proměněn.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.
Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.
Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.
A zeptali se ho: „Proč tedy tvrdí učitelé Zákona, že napřed musí přijít Eliáš?“
Odpověděl jim: „Eliáš má sice napřed přijít a všechno obnovit. Ale jak to, že o Synu člověka je psáno, že musí mnoho trpět a být v opovržení? Říkám vám však, že už Eliáš přišel, ale udělali s ním, co chtěli, jak je to o něm psáno.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Gn 11,1–9

Sestupme a uveďme ve zmatek jejich jazyk.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Celá země byla jednotná v jazyku i slovech. Když lidé přitáhli od východu, nalezli rovinu v zemi Šinear a usadili se tam. Tu řekli jedni druhým: „Pojďme, udělejme si cihly a vypalme je v ohni!“ Cihel používali jako kamene a asfaltu jako malty.
Řekli: „Pojďme, vystavme si město s velmi vysokou věží a proslavme se tím, abychom se nerozptýlili po celé zemi!“ Hospodin sestoupil, aby se podíval na město a na věž, kterou lidé stavěli. Hospodin řekl: „Všichni jsou jeden lid a mají jeden jazyk. A to je jen začátek jejich počínání! Pak jim nebude nic nemožného z toho, co se jim zamane udělat. Pojďme, sestupme a uveďme tam jejich jazyk ve zmatek, aby jeden druhému nerozuměl!“
A tak je Hospodin odtamtud rozptýlil po celé zemi a přestali stavět město. Proto mu bylo dáno jméno Babylón, poněvadž tam Hospodin zmátl jazyk celé země. Hospodin je odtamtud rozptýlil po celé zemi.

 



Žl 33,10–11.12–13.14–15

Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Plány pohanů Hospodin maří,
v nic uvádí myšlení národů.
Hospodinův úmysl trvá na věky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.

Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Z nebe shlíží Hospodin,
vidí všechny smrtelníky.

Z místa, kde sídlí, dívá se
na všechny obyvatele země.
Každému z nich uhnětl srdce,
uvažuje o všech jejich skutcích.

cyklus 2

1. čtení: Jak 2,14–24.26

Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra beze skutků.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit?
Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.
Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru. Ty věříš, že je jeden Bůh? Zcela správně. I zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou. Chceš se tedy přesvědčit, ty bláhový člověče, že víra beze skutků je jalová? Náš praotec Abrahám, který na oltáři obětoval svého syna Izáka – nebyl ospravedlněn pro své skutky? Z toho můžeš vidět, jak jeho víra působila spolu se skutky a že teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. Tak se splnilo, co říká Písmo: ,Abrahám uvěřil Bohu, a byl za to uznán za spravedlivého‘ a stal se Božím přítelem.
Vidíte tedy, že člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Neboť jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra beze skutků je mrtvá.



Žl 112,1–2.3–4.5–6

Odp.: Blaze muži, který má velkou zálibu v Hospodinových přikázáních.

Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.

Hojnost a bohatství budou v jeho domě
a jeho štědrost potrvá navždy.
Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.

Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva,
neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.

 

Evangelium: Mk 8,34–9,1

Kdo svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.
Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neboť jakou dá člověk náhradu za svou duši?
Kdo by se však styděl za mě a za má slova před tímto nevěrným a hříšným pokolením, za toho se bude stydět také Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“
A řekl jim: „Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí, že Boží království přišlo v celé své slávě.“

 

Kategorie: mezidobí

cyklus 1

1. čtení: Gn 9,1–13

Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim:
„Ploďte a množte se a naplňte zemi. Ať má před vámi bázeň a strach veškerá zemská zvěř, všichni nebeští ptáci, všechno, co leze po zemi, i všechny mořské ryby. Odevzdávám je do vaší moci. Vše, co se pohybuje a je živé, bude vám k jídlu, všechno vám dávám právě tak jako zelené rostliny.
Jen maso s jeho duší, to je krví, nesmíte jíst. Zajisté budu žádat i vaši krev, která je spojena s vaším životem; budu ji žádat od každého zvířete, tím spíše budu žádat život člověka od člověka, který je druhému bratrem. Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka jako Boží obraz.
Ploďte a množte se, rozšiřte se po zemi a vládněte na ní!“
Potom řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“
Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.“

 



Žl 102,16–18.19–21.29+22–23

Odp.: Hospodin popatřil z nebe na zem.

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine,
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión,
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných
a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je zapsáno pro příští pokolení,
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců,
aby vysvobodil odsouzené k smrti.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí
a jejich potomstvo potrvá před tebou,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy
a království, aby sloužily Hospodinu.

cyklus 2

1. čtení: Jak 2,1–9

Což nevyvolil Bůh právě chudé? Vy však jste chuďasem pohrdli.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem.
Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují? Vy však jste chuďasem pohrdli. Nezneužívají právě bohatí své moci proti vám? Netahají vás po soudech? Nemluví právě oni pohrdavě proti vznešenému jménu, podle kterého jste byli nazváni?
Ano, když plníte královský zákon podle výroku Písma: ,Miluj svého bližního jako sebe‘, jednáte dobře; když však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestupku.

 



Žl 34,2–3.4–5.6–7

Odp.: Ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.



Evangelium: Mk 8,27–33

Ty jsi Mesiáš… Syn člověka bude muset mnoho trpět.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“
Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.
Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“