1. čtení: Ex 24,3–8
To je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“
Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu.
Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a zbylou polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“
Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“
Žl 116,12–13.15+16bc.17–18
| žaltář JO | nahrávka |
Odp.: Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
2. čtení: Žid 9,11–15
Krev Kristova očistí naše svědomí.
Čtení z listu Židům.
Bratři! Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel Stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení.
Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.
A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví.
Mezi druhé čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE „Chval, Sióne, Spasitele…“; buď celá, nebo třeba jen od slov „Chléb andělský…“
Evangelium: Mk 14,12–16.22–26
To je mé tělo. To je má krev.
Slova svatého evangelia podle Marka.
První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“
Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a tam vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ,Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?‘ On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“ Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít v Božím království.“
Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Sekvence
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.
Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.
Budiž vzdán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.
Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.
Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.
Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.
Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.
Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.
Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.
Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.
Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.
Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.
Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.
Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.
Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.
Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.
Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.
Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.
Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.
To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.
* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.
Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.
Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.
Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.