1. čtení: Dt 8,2–3.14b–16a
Dal ti pokrm, který jsi neznal ani ty ani tvoji otcové.
Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty, ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“
Žl 147,12–13.14–15.19–20
| žaltář JO | nahrávka |
Odp.: Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.
Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.
2. čtení: 1 Kor 10,16–17
Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme – není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme – není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.
Mezi druhé čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE „Chval, Sióne, Spasitele…“; buď celá, nebo třeba jen od slov „Chléb andělský…“
Evangelium: Jan 6,51–58
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.
Zakončení svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
Sekvence
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.
Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.
Budiž vzdán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.
Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.
Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.
Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.
Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.
Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.
Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.
Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.
Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.
Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.
Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.
Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.
Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.
Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.
Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.
Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.
Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.
To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.
* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.
Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.
Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.
Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.