1. čtení: Job 38,1.8–11
Zde se má tříštit bujnost tvých vln.
Čtení z knihy Job.
Hospodin odpověděl Jobovi z hlubin bouře a řekl:
„Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou přikryl jak plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou?
Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln.“
Žl 107,23–24.25–26.28–29.30–31
| komentář BD | žaltář JO | nahrávka |
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
Pustili se po lodích na moře,
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr,
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí,
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek,
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily,
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,
za jeho divy k dobru lidí.
2. čtení: 2 Kor 5,14–17
Nové nastoupilo.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.
Evangelium: Mk 4,35–41
Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky; „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“