1. čtení: Iz 43,18–19.21–22.24b–25
Vymazávám tvé nevěrnosti kvůli sobě.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin: „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo!
Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte?
Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech.
Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.
Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, ano, odporem ke mně jsi byl stižen, Izraeli!
Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi.
A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy.“
Žl 41,2–3.4–5.13–14
| komentář BD | žaltář JO | nahrávka |
Odp.: Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě.
Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka,
za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi.
Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu,
učiní ho šťastným na zemi,
nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku,
v nemoci sejme z něho veškerou slabost.
Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou,
uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
Mne však zachováš bez úhony,
navěky mě postavíš před svou tvář.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele,
od věků až na věky!
2. čtení: 2 Kor 1,18–22
Ježíš nebyl zároveň „ano“ i „ne“, u něho je pouze „ano“.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň „ano“ i „ne“. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň „ano“ i „ne“, u něho je pouze „ano“. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje „ano“. Proto skrze něho voláme „amen“ k Boží slávě.
Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
Evangelium: Mk 2,1–12
Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo.
Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“
Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: „Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“
Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: „Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: ,Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ,Vstaň, vezmi své lehátko a choď?‘ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“
On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“.