cyklus 1
1. čtení: Řím 11,1–2a.11–12.25–29
To, že byli židé vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem;
až budou znova přijati, to bude úplné vzkříšení z mrtvých (Řím 11,15).
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! Ptám se: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Rozhodně ne! Já jsem přece také Izraelita, Abrahámův potomek z Benjamínova kmene. Nezavrhl Bůh svůj lid, který si napřed vyhlédl.
Ptám se tedy: Klopýtli tak, aby padli nadobro? Rozhodně ne! Ale pro jejich pád přešla spása na pohany, aby na ně začali žárlit. Když však už jejich pád znamená pro svět bohatství a obrácení jejich malého počtu pohany obohatilo, tím spíše se to ukáže, až se židé obrátí v plném počtu!
Bratři, nechci vás nechat v nevědomosti, jak je to s tímto tajemstvím, abyste se proto nespoléhali jen na svůj vlastní názor. Část Izraele se zatvrdila, dokud nevstoupí do církve pohané v plném počtu, a tak bude zachráněn celý Izrael, jak je to v Písmu: ,Přijde ze Siónu vykupitel a odstraní od Jakuba bezbožnost. A v tom bude záležet moje smlouva s nimi, že zahladím jejich hříchy.‘
Pokud jde o evangelium, jsou Božími odpůrci, a to k vašemu prospěchu. Pokud však jde o vyvolení, jsou mu drazí kvůli svým praotcům. Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné.
Žl 94,12–13a.14–15.17–18
Odp.: Nezavrhne Hospodin svůj národ.
Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine,
a ve svém zákoně vyučuješ,
abys mu popřál klidu od zlých časů.
Neboť nezavrhne Hospodin svůj národ
a své dědictví neopustí.
Ale právo se vrátí ke spravedlnosti,
následovat ji budou všichni upřímného srdce.
Kdyby mně Hospodin nepomáhal,
brzo by odpočívala duše má v tichu smrti.
Jen si pomyslím: „Má noha je vratká“,
už mě podpírá, Hospodine, tvá milost.
cyklus 2
1. čtení: Flp 1,18b–26
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři! Hlavně, že se hlásá všemi možnými způsoby Kristus; ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít radost i dále.
Vím přece, že se moje věc obrátí k dobrému, když se za mě budete modlit a když mi Duch Ježíše Krista pomůže. Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že i teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.
Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu.
O tom jsem přesvědčen, a proto vím, že ještě s vámi zůstanu a že vám budu dále pomáhat, aby u vás u všech rostla radost, jakou dává víra. Vy pak se budete moci tím více skrze mne chlubit v Kristu Ježíši, až se k vám zase vrátím.
Žl 42,2.3.5bcd
Odp.: Má duše žízní po živém Bohu.
Jako laň prahne po vodách bystřin,
tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
jak jsem je vodíval k Božímu domu,
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
ve svátečním průvodu.
Evangelium: Lk 14,1.7–11
Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. Přitom si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení:
„Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ,Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ,Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu.
Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“