cyklus 1
1. čtení: Ex 12,37–42
Byla noc, když Hospodin vyváděl Izraele z egyptské země.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí.
Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je zasvěcená Hospodinu jako sváteční bdění závazné pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.
Žl 136,1+23–24.10–12.13–15
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
On si vzpomněl na nás v našem ponížení,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky,
a vysvobodil nás od našich protivníků.
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
On pobil Egypťany v jejich prvorozencích,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
On vyvedl Izraele z jejich středu,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky,
mocnou rukou a napřaženým ramenem,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
On rozdělil Rudé moře,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky,
a převedl Izraele jeho středem,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
On svrhl faraóna s jeho vojskem do Rudého moře,
odp.: jeho milosrdenství trvá navěky.
cyklus 2
1. čtení: Mich 2,1–5
Zatouží po polích, a uloupí je, zatouží po domech, a vezmou si je.
Čtení z knihy proroka Micheáše.
Běda těm, kdo myslí na nepravost
a na svých ložích osnují zlo!
Za ranního svitu ho provádějí,
neboť mají k tomu moc.
Zatouží po polích, a uloupí je,
zatouží po domech, a vezmou si je.
Utlačují muže i jeho rodinu,
majitele i jeho majetek.
Proto tak praví Hospodin:
„Hle, já připravuji tomuto rodu neštěstí,
z něhož nevytáhnete své šíje;
nebudete chodit pyšně,
neboť doba je zlá.
V ten den se o vás bude říkat posměškem,
žalozpěvem se bude zpívat:
,Zbaveni jsme všeho,
podíl mého lidu se měří provazem,
nikdo mu ho nedává nazpět;
naše pole se rozdělují těm, kdo nás vyhánějí.‘
Proto nebudeš mít nikoho,
kdo by ti losem určil podíl
v Hospodinově shromáždění.“
Žl 10,1–2.3–4ab.7–8ab.14
Odp.: Nezapomínej na chudáky, Hospodine!
Hospodine, proč jsi tak vzdálen,
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka,
chytí ho do nástrah, které si přichystal.
Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí,
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti:
„On nepotrestá! Bůh není!“
Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu,
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad,
zabíjí nevinného ve skrytu.
Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal,
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák,
sirotkovi tys pomocníkem.
Evangelium: Mt 12,14–21
Nařídil jim, aby ho nerozhlašovali; tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš: ,Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.‘