cyklus 1
1. čtení: Tob 1,3; 2,1a–8
Tobiáš chodil po cestách pravdy.
Začátek knihy Tobiáš.
Já, Tobiáš, jsem chodil po cestách pravdy a spravedlnosti po všechny dny svého života. Četné milosrdenství jsem prokázal svým bratřím a svému lidu, těm, kteří odešli se mnou jako zajatci do Ninive v zemi Asyřanů.
O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, mi byla připravena výborná hostina a já jsem zasedl k jídlu. Když mi prostřeli stůl a předložili množství pokrmů, řekl jsem svému synovi Tobiášovi: „Synu, vyjdi ven a kohokoli potkáš chudého z našich bratří z ninivských zajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina, přiveď ho a bude jíst společně se mnou; hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš.“
Tobiáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl mi: „Otče!“ A já jemu: „Tady jsem, synu!“ Odpověděl: „Hle, jeden z našeho národa byl usmrcen a pohozen na tržišti; teď tam leží zardoušený.“ Vyskočil jsem a opustil hostinu dříve, než jsem z ní okusil. Odnesl jsem ho z náměstí a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadne slunce, abych ho mohl pohřbít. Potom jsem se vrátil, umyl se a se zármutkem jsem pojídal chléb.
Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Amos v Betelu: „Vaše slavnosti se promění ve smutek a všechny vaše písně v nářek.“ A rozplakal jsem se.
Když pak zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho. Moji sousedé se mi posmívali a říkali: „Vůbec se nebojí. Už jednou po něm pátrali, aby ho za takový čin usmrtili, ale uprchl; a hle, zase pohřbívá mrtvé.“
Žl 112,1–2.3–4.5–6
Odp.: Blaze muži, který se bojí Hospodina.
Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.
Hojnost a bohatství budou v jeho domě
a jeho štědrost potrvá navždy.
Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.
Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.
cyklus 2
1. čtení: 2 Petr 1,2–7
Dostali jsme vzácná přislíbení, abyste měli účast na božské přirozenosti.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, co potřebujeme pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, aby se projevila jeho sláva a moc. A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která ovládá svět špatnými žádostmi. A proto se věnujte s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání, poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, zbožností k bratrské lásce a láskou bratrskou k lásce vůbec.
Žl 91,1–2.14–15ab,15c–16
Odp.: Bože můj, v tebe doufám.
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího,
kdo dlíš ve stínu Všemocného,
řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz,
můj Bůh, v něhož doufám!“
Vysvobodím ho, protože lne ke mně,
ochráním ho, protože zná mé jméno.
Vyslyším ho, až mě bude vzývat,
budu při něm v tísni.
Zachráním ho a oslavím,
nasytím ho dlouhým věkem
a ukážu mu svou spásu.
Evangelium: Mk 12,1–12
Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš začal mluvit k velekněžím, učitelům Zákona a starším v podobenstvích: „Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vykopal lisovací nádrž a vystavěl strážní věž, pronajal vinici vinařům a vydal se na cesty. V určený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu od vinařů vyzvedl podíl z výtěžku vinice. Ale oni ho popadli, zbili a poslali nazpět s prázdnou. Zase k nim poslal jiného služebníka; tomu rozbili hlavu a potupili ho. Dalšího poslal, a toho zabili. Stejně se vedlo mnoha jiným; jedny zbili, jiné zabili. Měl ještě jednoho: svého jediného syna. Toho k nim poslal naposled; myslel si: ,Na mého syna budou mít ohled.‘ Ale vinaři si mezi sebou řekli: ,To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ A popadli ho, zabili, a vyhodili ven z vinice. Co udělá pán té vinice? Přijde, vinaře zahubí a vinici svěří jiným. Copak jste nečetli toto místo v Písmu: ,Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné‘?“ Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu; poznali totiž, že tím podobenstvím mířil na ně. Nechali ho tedy a odešli.